Koaliční šlapák
Politické strany trpí nedostatkem skutečných osobností
Ještě před několika měsíci byla každá schůzka předsedů koaličních stran svého druhu událostí. Novináři se předháněli ve shánění zákulisních informací, a dokonce i opoziční politici občas cítili potřebu setkání vládních lídrů okomentovat. O poslední jednání „čtyřky“ minulé úterý však měli jen minimální zájem. Není divu. Jen politický naivní člověk by dnes očekával, že schůzka Klause, Kalvody, Luxe a Pilipa může přinést něco jiného, než konstatování rozdílných názorů. V posledních měsících je situace v tomto směru zvlášť pikantní: ať jde o územněsprávní reformu nebo o budoucnost sociálních pojišťovacích fondů, stojí proti ODS „jednotná fronta“ lidovců, ODA a křesťanských demokratů. Někdy se dokonce zdá, že kromě rozpočtu se koalice již nedokáže shodnout na jediné podstatnější věci. Otázkou potom ale je, jak chce v příštích dvou letech udržet plánované tempo transformace?
Mýtus kompromisu
Podle politické teorie je základním imperativem každé koalice kompromis, respektive schopnost jej dosáhnout. Střetávání různých názorů a pohledů na jednu věc - samozřejmě v rámci hracího pole vymezeného dělením na pravici, střed a levici - vytváří celek, který (řečeno s Ferdinandem Peroutkou) lépe než názor pouze jedné strany odpovídá rozmanitosti doby. Koalice v rámci širšího ideového vymezení zkrátka umožňuje střetávání různých společenských přání, což v praxi představuje záruku, že se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
