Kritika šílenstvím
Salvador Dalí - nejen v zrcadle svých autobiografií
Režisér Luis Buňuel, malířův přítel z mládí a někdejší druh v surrealistické skupině, píše o Dalím ve svých pamětech Do posledního dechu (Mladá fronta, 1987): Když na něj myslím, navzdory všem vzpomínkám z mládí, navzdory obdivu, který ve mně vzbuzuje ještě dnes část jeho díla, je pro mne nemožné odpustit mu jeho zuřivě egocentrický exhibicionismus, jeho cynické připojení se k frankismu a zejména jeho vyložené pohrdání přátelstvím. V jednom interview před několika lety jsem prohlásil, že bych s ním přece jen rád vypil sklenku šampaňského, dřív než umřu. Přečetl si to interview a řekl: Já taky, ale už nepiju. K osobnosti Salvadora Dalího i k řadě jeho obrazů můžeme mít výhrady, jeho dílo však přesto patří v tomoto století k těm nejvýznamnějším.
Objevy v krajích deliria
Salvador Dalí (1904 - 1989) se projevoval od dětství jako svérázná osobnost a záhy prokazoval neobyčejný výtvarný talent. Zásadní význam pro mladého umělce měla studia v Madridu, kde se setkal s novými myšlenkovými podněty a navázal důležitá přátelství, mimo jiné s Luisem Buňuelem a F.G. Lorcou. Dokázal se rychle zorientovat v různých směrech a tendencích soudobého malířství a brzy našel vlastní styl. V jeho tvorbě, inspirované mimo jiné i tradicí španělského manýrismu a baroka, se začínají objevovat snové a iracionální prvky. Dalí vstupuje do svého surrealistického období, které bývá vymezeno přibližně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
