Studium stavů na hraně mezi chaosem a uspořádáním
Věda pro příští desetiletí: teoretická fyzika
Mým oborem je teoretická fyzika, či přesněji ta její část, ve které se klade důraz na rigoróznost - matematická fyzika. Je velmi těžké, snad zhola nemožné, předvídat vývoj v tomto oboru - ten je vždy dán překvapivým nápadem, nalezením neočekávané souvislosti apod., a ty nelze naplánovat. Mohu se však pokusit o dvě věci: odhadnout obecnou tendenci vývoje v teoretické fyzice v příštích letech a zmínit se o některých problémech, o kterých už nějaký čas víme a v jejichž řešení v příštích letech doufáme.Rozhodující tendencí moderní fyziky byla snaha po redukci a sjednocování. Krátce řečeno, šlo o to nalézt několik fundamentálních zákonů, ze kterých by vše ostatní plynulo. (Fyzikové už taky několikrát spěchali oznámit, že základy již máme, a „vše ostatní už je chemie“.) V takovou radikální redukci věřil třeba A.Einstein: "Nejvyšší zkouškou pro fyzika je dospět k univerzálním elementárním zákonům, ze kterých už může být kosmos vybudován čistou dedukcí."Současným dědicem tohoto usilování je teorie velkého sjednocení elementárních částic a teorie superstrun - hypotetických objektů, jejichž vlastnosti by měly korespondovat s nejhlubšími zákonitostmi pozorovaných elementárních částic. V této oblasti je v příštích letech jistě možné očekávat nové objevy. Především by se mělo ukázat, zda superstruny, v současnosti jen krásné matematické objekty, mají skutečně něco…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
