Bez tabu a omezení
S Bernardem Posseltem o prioritách Sudetoněmeckého landsmanšaftu
Právě před rokem uvedl v Respektu Petr Becher v souvislosti s Havlovou omluvou sudetským Němcům: „Neznám žádného sudetoněmeckého představitele, který by se srovnatelným způsobem postavil proti emocím své vlastní společnosti. Žádný sudetoněmecký politik se zcela jasně nevyslovil ke skutečnosti, že tolik sudetských Němců se zapletlo s nacisty, a neřekl například, že v tomto smyslu se musíme omluvit mnoha Čechům.“ Co si o tom myslíte vy?Peter Becher je dobrý přítel, ale jeho názor rozhodně nesdílím. Všichni mluvčí i grémia Sudetoněmeckého landsmanšaftu jednoznačně odsoudili zločiny nacistů, komunistů i Benešových nacionalistů. Nacismus byl samozřejmě zvláště nestvůrný, ale nemělo by se zapomínat, že mu padlo za oběť nejenom hodně Čechů a Židů, nýbrž I mnozí sudetští Němci.Jeden bod pokládám za zvlášť důležitý: Spolkové shromáždění Sudetoněmeckého landsmanšaftu se několikrát, například v historickém základním dokumentu z roku 1961, jednohlasně vyslovilo proti nacismu a jeho zločinům. Postrádám však jednohlasný hlas českého parlamentu proti vyhnání a s ním spojeným zvěrstvům. Prezident Havel nalezl dojemná slova, ale pak se ocitl pod tak silnou palbou, až musel několikrát zdůraznit, že mluvil jako soukromník. Národní rada Slovenské republiky se jednoznačně vyjádřila proti vyhnání, ale až dosud se k ní nepřipojilo žádné státní grémium České republiky. Znám a oceňuji mnohé…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
