Od krize po Katalánsko
Ve Španělsku se staví vládní koalice
Když Felipe González, dosavadní a podle všeho i příští španělský premiér, vyhlásil počátkem května předčasné parlamentní volby, měl pro své rozhodnutí pádný důvod: poté, co španělská peseta potřetí za sebou devalvovala, chtěl udržet stále slábnoucí náskok Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), která je u moci přes jedenáct let. Největší soupeř socialistů, pravicová Lidová strana (PP), totiž v předvolebních průzkumech snížila svou ztrátu z 10% na 3–4%. Výsledky voleb, které proběhly 6.června, odpovídaly očekávání: v třistapadesátičlenné dolní komoře parlamentu získali socialisté 159 křesel, lidovci 141, komunistická Sjednocená levice (IU) 18, Konvergence a jednota Katalánska (CiU) 17 a Baskická národní strana (PNV) 5 křesel. Obdobné rozložení sil panuje i v horní komoře, Senátu. Socialisté tak ztratili nadpoloviční většinu, ale okamžitě vyhlásili, že jsou schopni sestavit vládu, i kdyby měla být menšinová. Rozpoutal se kolotoč jednání, který byl přerušen pouze summitem ES v Kodani.
Trn v oku Madridu
Oficiální procedura ukládala parlamentu sejít se 29.června, s tím, že po následujících konzultacích král Juan Carlos někoho pověří sestavením vlády. To vše mělo být hotovo do poloviny července. Praxe byla poněkud odlišnější. Felipe González zahájil necelý týden po volbách jednání s regionálními stranami Baskicka a Katalánska, s jejichž křesly (nebo jen samotnou CiU) by…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
