Dvěma událostem minulého týdne týkajících se čs.-německých vztahů se dostalo zcela nevyvážené a ne zrovna věcné pozornosti. Ve středu schválila spolková vláda smlouvy Německa s Československem a Maďarskem. Přes dosavadní ujišťování Bonnu o prioritě Prahy k nám přijede německý kancléř podepsat dohodu až 27.února, přitom stejnou návštěvu našich jižních sousedů zahájí již tento čtvrtek. Nejde pochopitelně o závody, ale o zcela konkrétní věci: blíží se předvolební kampaň a pozdější termín podpisu smlouvy může zkomplikovat její ratifikaci parlamentem. Navíc je Helmut Kohl posledním šéfem významné západoevropské vlády, který ještě v polistopadovém Československu nebyl.
Ve čtvrtek u Gibraltaru přiměly lodi spolkového námořnictva k návratu do Německa dopravní loď Godewind, která se šestnácti československými tanky na palubě plula po trase Štětín - Sýrie. Zákon o kontrole vývozu zbraní, značně zostřený po válce v Zálivu a odhalení neblahé role Německa při vyzbrojování Saddámova Iráku, nedovoluje přepravu válečného materiálu na německých lodích. Čtvrteční zákrok u Gibraltaru byl u nás milosrdně přehlušen aférou s komisí 17.listopadu ve Federálním shromáždění, přesto vyvolal různé spekulace: německé orgány prý o celé záležitosti věděly předem, svůj zásah načasovaly, Německo si s námi zkrátka zahrává. Naproti tomu chystaný podpis vzájemné smlouvy zůstal přes předchozí slovní půtky téměř bez odezvy.
Ani tlustá, ani tenká čára
Již od…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
