Kábul v rukou mudžáhidů

Kábul v rukou mudžáhidů

Zpravodaj Respektu ve válčícím Afghánistánu

Nad Kábulem zapadá slunce. Z mešity se nese táhlá kvílivá melodie večerní modlitby za mrtvé. Shrbený stařík třesoucíma se rukama rozhrabuje zbytky stěn z nepálených cihel. Střešní trámy ještě doutnají, výbuch rakety rozmetal domek v hromadu suti. V troskách zahynula celá jeho rodina, pět lidí. Kolem nás se řítí tank se skupinou po zuby ozbrojených vojáků svaté války. Stařík hrozí za mizejícím kolosem sevřenou pěstí. „Komunist choroš, Nadžíbulláh choroš,“ říká špatnou ruštinou.Je pondělí, 10.srpna 1992. Sloupce dýmu, gejzíry prachu a plameny požárů ukazují místo dopadu rakety nebo dělostřeleckého granátu. Hlavní město Afghánistánu se probudilo do válečné smršti, která neměla obdoby od počátku občanské války před čtrnácti lety. Rostoucí napětí mezi různými skupinami mudžáhidů vyvrcholilo minulý týden těžkými boji v Kábulu na dvou víceméně nezávislých frontách. Jen za pondělí bylo na město vypáleno několik set raket země-země a stejné množství dělostřeleckých granátů. Odhady počtu obětí, převážně z řad civilního obyvatelstva, se pohybují kolem jednoho tisíce. Po necelých čtyřech měsících vlády mudžáhidů stojí Afghánistán opět na pokraji války.

Postrach civilních obyvatel

Už skoro čtyři měsíce se dny v Kábulu dělí na normální a nenormální. V normálních dnech jsou ulice plné lidí, funguje bazar, stovky malých krámků. Obyvatelé si už zvykli na těžkou techniku projíždějící…