Trojka po dvou letech
Čtvrtý summit Československo-Polsko-Maďarsko
Rozhodnutí o společné přihlášce do Evropského společenství bylo nepochybně nejvýznamnějším výsledkem pražského summitu středoevropské trojky. Nejvyšší představitelé Polska, Maďarska a Československa se na něm dohodli až v průběhu jednání, a proto se nedostalo do textu deklarace, který byl formulován v předstihu. Příčinou, proč Lech Walesa, József Antall a Václav Havel společné prohlášení nepodepsali, byl diplomatický protokol: jednalo se v angličtině, ale oficiální dokumenty se podpisují v mateřském jazyce - na oficiální překlad prostě nezbyl čas.Společná přihláška sice neznamená společný vstup, přináší však nesporné výhody: má větší váhu u adresáta a zabrání zmatkům a „závodění“ v rámci Trojky. Brusel letos žije problémy kolem Evropské unie a za prioritu považuje schválení Maastrichtské dohody v jednotlivých parlamentech „dvanáctky“. Spontánní přihláška Maďarska nebo ČSFR by v této situaci rozhodně nepadla na úrodnou půdu. Z hlediska zachování naší federace by bylo výhodnější přihlásit se už „zítra“, aby tak po volbách neučinilo svrchované Slovensko, ale s ohledem na výše řečené není takový postup reálný.Pražská deklarace podporuje také vytvoření zóny volného obchodu Polsko-Maďarsko-Československo (pro nás výhodné už proto, že naši sousedé mají vyšší celní sazby). Takové prohloubení vzájemné spolupráce není v rozporu s úsilím o členství v ES. Například Evropské sdružení volného obchodu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
