Ve stínu Sigurimi

Ve stínu Sigurimi

Půl roku albánské plurality

Socialistická strana, pokračovatelka a dědička někdejší komunistické Albánské strany práce, přesvědčuje veřejnost, že politický systém v zemi se přetvořil v demokratické zřízení, navíc prý její vlastní zásluhou. Odvolává se na jarní parlamentní volby, konané za účasti zahraničních pozorovatelů, na pluralitní skladbu nového zákonodárného sboru, na rostoucí počet politických stran, na spoluúčast zástupců opozice na vládě národní stability od června 1991 a především na svobodu slova i náboženského vyznání. Nekomunistické politické síly však upozorňují na to, že hovořit o demokracii ve spojitosti s dnešní Albánií je zavádějící a poněkud předčasné.Komunisté nadále drží rozhodující pozice - úřady prezidenta republiky, předsedy vlády, ministra zahraničí, ministra veřejného pořádku, předsedy parlamentu, disponují dvoutřetinovou většinou v parlamentě a ovládají rozhodujícím způsobem ústřední úřady i orgány okresní a místní samosprávy. O upřímnosti jejich rozchodu s minulostí svědčí nejlépe skutečnost, že až dosud nebyla oficiálně odsouzena ani diktatura, ani sám diktátor Enver Hoxha. Všichni nejvyšší exponenti bývalého režimu (fakticky s jedinou výjimkou Manushe Myftia) se pohybují na svobodě, mnozí jsou dokonce ve vysokých funkcích a jeden z nich - Ramiz Alia - dokonce ve funkci nejvyšší. Socialistická strana má za těchto okolností dost sil, aby zabránila zestátnění majetku své předchůdkyně, Albánské strany práce…