Rumunský scénář
Horníci opět v ulicích Bukurešti
Pád dřívějšího režimu neznamenal v případě Rumunska nástup demokratických sil, ale sil neokomunistických. Vnitřní napětí v zemi se čas od času projevovalo násilnými střety, o jejichž skutečné povaze a pozadí měl ovšem jen málokdo přesnější představu. Výsledkem všeho byla rychlá ztráta zájmu o dění v Rumunsku a jeho nové balancování na okraji úplné izolace od zbytku Evropy.
Plány na „čínské“ rozuzlení
Hromadné násilnosti, na které byl první půlrok po svržení Ceaušeska tak bohatý, však jako by po svém vyvrcholení ve smutně proslulých „hornických dnech“ z loňského června přeci jen ztratily na intenzitě a v posledních měsících takřka úplně vymizely. Zdálo se, že prezident Iliescu a premiér Roman se svojí vládou Fronty národní spásy (FSN) nakonec navzdory všem úskalím přece jen doplují k příštím volbám na jaře 1992. Pro politickou izolaci, do níž se po loňském červnu dostali, rostly vyhlídky na „čínské“ rozuzlení: časem se na všechno zapomene a izolace se prolomí (ne nadarmo je na bukurešťském Univerzitním náměstí napsáno „Náměstí Tchien-an- men II“). Návštěva prezidenta Mitterranda v Bukurešti, Ilieska v Izraeli i chystaná oficiální návštěva rumunské delegace v ČSFR tomu jen nasvědčovaly. K jisté rehabilitaci rumunského vedení přispěly i jeho celkem přijatelné postoje v průběhu moskevského puče.S tím, že Iliescu a Roman setrvají ve svých funkcích až do voleb, se již podle všeho smířila i domácí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
