Byli jsme naivní
Vážená redakce, přečetli jsme si se zájmem článek Olgy B.Jonas z Washingtonu „Jako na divokém Západě”, uveřejněný v 25.čísle Respektu. Hlavním motivem článku je, že zákon o restitucích je nespravedlivý k emigrantům, protože vyžaduje, aby se vrátili a o majetek se aktivně starali a zvelebovali ho. My si naopak myslíme, že uvedený zákon je správný a dává smysl. Dovolujeme si proto napsat, v čem my vidíme problémy restituce.
Především chceme říci, že nás po dvacet let ani nenapadlo, že bychom se mohli do Československa vrátit, tím méně dostat zpátky nějaký majetek. Když jsme odcházeli, bylo nám jedno, co po nás zůstalo a kdo si to vzal. Starali jsme se jen o budoucnost. Když jsme v průběhu let našli zaměstnání, vybudovali si postavení, získali respekt Američanů, stali se občany, koupili si domy a auta a měli děti, došlo nám, že tady máme nový domov. O Československu se nám buď jen zdálo, anebo nám bylo líto našich příbuzných a přátel, kteří tam v tom svinstvu zůstali a museli nějak přežívat.
Po listopadu 1989 jsme posílali do Československa peníze na pomoc sametové revoluci a přáli si, aby prezident a nová vláda udělali za tím, co bylo, velikou tečku a řekli lidem, že se začíná úplně znovu. Že pro náš nový politický a ekonomický systém si vybereme to nejlepší, co se osvědčilo v západních…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
