Beckett grálem

V Žižkovském divadle T.G.Masaryka v Praze bylo 9.října hlediště zaplněné do posledního místečka, v přízemí diváci dokonce i stáli. Přilákalo je dílo Samuela Becketta, duchovního otce žánru tzv. absurdního dramatu. Divadelní studio Grál nastudovalo a jako československou premiéru uvedlo dvě Beckettovy jednoaktovky: „Hra“ a „Poslední páska“.

V programu se píše: „Dosud pořád vcházíme večer do divadla se zbožnou nadějí, že nám dramatik předloží nějaké řešení. Jistě by nás ani ve snu nenapadlo jeho řešení přijmout, i kdyby nám je snad nabídl, ale stále takové řešení očekáváme.“

Před začátkem představení slyšíme pomalé, unavené kroky. Dojdou k těžké bráně, ta se s rachotem otevře. Tma, mnohovýznamová hudba, černé jeviště několikrát prudce zachváceno červeným světlem. Začíná „Hra“ (1963). Z pohřebních uren se přízračně vynořují tři lidské bytosti, aby se (po bůhvíkolikáté už?) pokusily uspokojit nemilosrdný proud světla, jakéhosi inkvizitora, který je proti jejich vůli probouzí a nutí je hovořit o nejvnitřnějších pocitech. Tři na sobě zdánlivě nezávislé monology odhalují nekonečné utrpení a samotu dvou Žen (A.Licehammerová, D.Horychová) a Muže (V.Švec), jejich manžela a milence - lidí, kteří ani sami sobě nedovedou přiznat pravdu, proto bloudí ve věčném, začarovaném kruhu.

„Poslední páska“ (1958) nás vrací zpět do života, resp. těsně před jeho konec. Omšelého starce Krappa (P.Pelzer), chorobně posedlého nahráváním svých vlastních myšlenek a vzpomínek na…