Člověk a okolnost

Člověk není výtvorem okolností, okolnosti jsou výtvorem člověka. Tuto slavnou větu pronesl před stoletím britský premiér Benjamin Disraeli.

Jeho myšlenka se dnes stává základním principem moderní psychologie, ať už jsou to transpersonální psychologie Američana Abrahama Maslowa, psychosyntéza Itala Roberta Assagioliho, nebo nové psychotransformační metody jako neuro-linguistic programming, dynamic psychology, creation technology či rebirthing. Ač pracují odlišnými psychologickými metodami, jeden poznatek mají společný: život každého člověka a jeho okolní svět se všemi událostmi, které se ho dotýkají, jsou jeho vlastním výtvorem a výsledkem jeho vědomých či podvědomých tužeb. Nese za ně stoprocentní odpovědnost a může je přetvořit tím, že změní své tužby.

Člověk touží po tom, co pokládá za hodnotné, jeho tužby tedy pramení z hierarchie hodnot, které vyznává. Totéž se týká lidských skupin, národů a států: život národa je souhrnem životních tužeb jeho jednotlivců. Takzvaný charakter národa je hierarchie hodnot, kterou většina jeho jednotlivců vyznává, která se manifestuje v jeho zákonech, zvycích, institucích a v hospodářském stavu a za kterou je dostatečný počet jeho jednotlivců připraven riskovat materiální jistotu, pohodlí a třeba i život, protože bez této hierarchie hodnot by pro něj život neměl smysl.

Mnoho z nás, kdo z Československa odešli, s notnou dávkou lítosti a zmatení zjišťují, že mu nerozumějí, že nejsou schopni se do něj opět včlenit a že…