Stále bez dohledu veřejnosti

Za komunistického režimu byl vývoj Československé armády podřízen tzv. internacionalistickým principům Varšavské smlouvy. To ve skutečnosti znamenalo, že vojska (nejen naše) byla připravována a organizována jako odnož Sovětské armády. Vzniklo tak seskupení, které frázemi o záchraně světového míru a obraně tábora socialismu zakrývalo cíle spíše útočného charakteru. Podle toho bylo také vyzbrojováno: především tanky, těžkým dělostřelectvem a balistickými střelami.

Tato poplatnost sovětské vojenské doktríně vedla k obrovským výdajům na armádu a ke zvyšování a rozšiřování zbrojní výroby. Vybudovali jsme vojenské monstrum, ovšem bez vlastní politické a národní identity. To, co dělá armádu armádou a je základem její bojeschopnosti (chceme-li obranyschopnosti), je morální odpovědnost vojáků a skutečně kvalifikovaný velitelský sbor, který má důvěru jak podřízených, tak veřejnosti. Naše armáda nesplňuje ani jednu z těchto základních podmínek.Mezinárodní i vnitřní vývoj vyžaduje úplně nový pohled na vojensko-strategickou situaci v Evropě a přehodnocení reálného postavení naší země ve vojenských paktech. Začátkem června došlo k určité změně: bylo zrušeno jednotné velení Varšavské smlouvy. Podle projevů prezidenta Havla vychází naše vojenskopolitická iniciativa z předpokladu, že vytvoří multipolární bezpečnostní systém v Evropě. Musíme si však položit otázku, nakolik má tento systém naději v nejbližší době uspět. Sovětský svaz je i nadále vojenskou velmocí a…