Obavy z rychleného znovuosazování soch TGM

se plně potvrdily v Hodoníně. Podstavec z tvrdého leštěného světlého kamene by se hodil spíše pod vůdce „zvláštního ražení“ Gottwalda či Stalina, s nimiž nebyla nikdy žádná rozumná řeč, natož polemika, možná. Velikost podstavce je taková, že pokud stojíte dva metry od sochy a zvednete hlavu, váš pohled spočine na bronzovém poklopci. Na obranu sochaře, kterému tento úkol dohodilo staronové vedení MěNV a který na jižní Moravě již realizoval nejeden pomník odhalovaný k podstatně jiným výročím, musíme říci, že původní socha TGM z roku l928 má podstavec dvakrát vyšší a že tatíček byl tudíž skoro v oblacích. Tehdy byl ještě doplněn kamennou stěnou s bronzovými výjevy z odboje a snad pouze jasnozřiví mohli předpokládat negativní zkušenost s kultem osobnosti a následnou averzi vůči bronzovým modlám.

Monument stojí vedle nádraží. Jako optimisté předpokládáme, že do příštího Masarykova výročí budou postaveny toalety na peróně, a tak si shromáždivší se občané budou moci ulevit jinde než mezi vagóny naloženými nádherným dřevem pro Rakousko.

Budeme sledovat i sbírku, kterou vyhlásil MěNV v nedaleké Břeclavi na získání obnosu tentokráte k vytvoření funglnového pomníku TGM. V místním tisku se však případný přispěvatel nedozví, zda bude na tuto sochu demokraticky vypsána soutěž, anebo si zas něco upečou funkcionáři s pomníkovými maniaky, aby se zapomnělo na zamoření Břeclavi kadmiem z nedaleké Fosfy.