Anatomie jednoho podvodu: Seberou vám to nejcennější, co máte, svobodnou vůli

V úterý dopoledne na začátku března se Anna A. právě chystala vyrazit s malým synem do města, když jí náhle zazvonil mobil. Následoval více než tříhodinový hovor trvající až do brzkého odpoledne, který mladá podnikatelka žijící ve středočeském městě zpětně popisuje jako dobu, kdy zvláštním způsobem ztratila kontrolu nad svým rozhodováním. Trojice lidí, se kterými během toho dlouhého telefonátu postupně mluvila, ji každopádně přesvědčila, že její a manželovy úspory uložené v bance jsou v ohrožení a je nutné je ihned přemístit do bezpečí. Vše působilo naléhavě a současně velmi věrohodně, vystrašená žena tak na cizí účet postupně převedla zhruba 800 tisíc korun.

Šlo o stresující proces, při kterém musela souběžně s telefonováním překlikávat mezi několika aplikacemi, odpovídat na textové zprávy a u toho ještě řídit auto a pečovat o nemocného syna. Když telefonát krátce po obědě skončil, byla úplně vyčerpaná. Po pár minutách se ale spolu s únavou dostavilo i prozření, co se doopravdy stalo. „Celá jsem se rozklepala, běhala po bytě a křičela – ne, ne! To se přece nemohlo stát!“ vzpomíná třicátnice, kterou okamžitě zavalil pocit viny, že naletěla podvodníkům a rodinu připravila o těžce vydělané peníze. A ačkoli od události uplynul více než měsíc, během hovoru se při vzpomínce na ono březnové úterý občas rozpláče.

Anna A. se stala obětí takzvaného vishingu, oblíbené techniky kyberšmejdů. Tedy podvodníků, kteří přes mobil či počítač lákají z lidí peníze a vedle technologických nástrojů k tomu používají psychologickou manipulaci, před níž je někdy těžké se bránit i pro mladého, vysokoškolsky vzdělaného člověka. Anna A. vystudovala politologii, s manželem provozuje rodinnou firmu a denně pracuje s počítačem, přesto na zdánlivě známý trik také naletěla. Navzdory tomu, že se o podobných případech mluví stále častěji, obětí přibývá a techniky podvodníků jsou stále sofistikovanější. Odborníci se přitom shodují, že proti nim existuje jen jedna skutečně účinná obrana. Co nejvíce o nich mluvit.

Vybrakovat všechno

Divadlo, které podvodníci na Annu sehráli, proběhlo podle zjevně osvědčeného scénáře: Jako první se ve sluchátku ozval hlas údajné pracovnice Komerční banky, která se chtěla ujistit, zda mladá podnikatelka počítá se schůzkou kvůli hypotéce dojednanou na jeden z následujících dnů v Plzni. Když jí odvětila, že o ničem neví, žena ji varovala, že jí nejspíš někdo ukradl identitu, vydává se za ni, a její peníze jsou tudíž v ohrožení. „Zneklidnilo mě to, což ona hned vycítila a začala to ve mně podporovat,“ vzpomíná Anna.

Jako druhý v pořadí se na scéně objevil údajný bezpečnostní expert z ČSOB, který měl pomoci problém vyřešit. Představil se jako Petr Dušek a vysvětloval, že ohrožené peníze je nutné po menších částech převést přes speciální on-line platformu na bezpečnostní účet zřízený pro podobné případy Českou národní bankou. Mluvil klidně, působil solidně a dokonale ovládal finanční žargon, takže si získal ženinu důvěru.

Anna se později bude snažit pochopit, proč se v tu chvíli nechala oklamat a na popsané divadlo tak snadno naletěla. Situaci bude vedle policistů rozebírat i se svou terapeutkou, která jí vysvětlí, že podvodníci použili jeden z velmi účinných psychologických triků: nejdříve u oběti vyvolají strach, čímž ji donutí „přepnout“ z racionálního na pudové uvažování – a hned poté nabídnou řešení. „Když jste vystrašení, hledáte nejbližší pevný bod, kterého se chytit, a ten v tu chvíli představoval právě ten údajný expert,“ vzpomíná Anna.

Muž ji zároveň ani na chvíli nenechal vydechnout, neustále ji bombardoval odbornými pojmy, zdůrazňoval, že je třeba jednat ihned a že „monitorovaný hovor nelze přerušit“. Nedal jí tedy prostor se zamyslet: třeba nad tím, zda je nutné řešit takové věci po telefonu, proč problém řeší s člověkem z ČSOB, když se jedná o účet u Raiffeinsenbank, nebo proč je nutné poslat peníze po částech. Anna se zároveň během dlouhého hovoru ve městě letmo setkala s několika dalšími lidmi a krátce jim sdělila, že právě po telefonu řeší napadení svého účtu, nikdo ji ale nezastavil. „Všem to znělo jako něco normálního,“ popisuje situaci, v níž jednoduše udělala chybu.

Jako poslední z trojice se v éteru ozval hlas falešného policisty, který měl stvrdit legálnost celého procesu. Hlavní osobou řídící celý telefonát byl ale celou dobu údajný expert z ČSOB. Přes komunikační platformu WhatsApp jí poslal odkaz na virtuální platformu, která vypadala jako web ČSOB: stejné logo i grafika, podobná webová adresa. Tam si vytvořila profil s vlastním heslem, což jí dodalo pocit, že k němu má přístup pouze ona, a podvodník ji poté instruoval, jaké částky má na nově založené „konto“ převádět. Vždy to byla jiná částka a pokaždé to bylo těsně pod sto tisíc korun, zřejmě proto, aby odchod velkého množství peněz nevzbudil pozornost banky. Falešný expert tvrdil, že jde o strojem náhodně vygenerované sumy, což mělo celé operaci dodat technicistní charakter a posílit její věrohodnost.

Po třech hodinách byl ženin účet prázdný. Podvodník ji ale navrch ještě přesvědčil, že musí vyprázdnit i další, vedený u jiné banky. „Chtěl mě vybrakovat úplně, ale naštěstí se to zadrhlo,“ vzpomíná Anna. Na dalším kontě měla rodina stanovený výběrový limit a pro jeho navýšení bylo nutné zavolat do banky – a tedy přerušit hovor s podvodníky. Když Anna A. telefon položila, falešný Petr Dušek ji bombardoval zprávami, zda už limit zvýšila, ženě ale v tu chvíli už došlo, že je něco špatně. V zoufalství začala křičet a běhat po bytě. Byla zrovna u babičky svého manžela, která se ji snažila uklidnit a přivést zpátky k sobě. „Řekla mi, ať zavolám mému tátovi, ten mě předal právničce a od té doby už jsme to začali normálně řešit,“ popisuje. Následoval telefonát do banky, podání trestního oznámení na policii a snaha získat aspoň část ukradených peněz zpět.

Boj o důvěru

V pobočce Raiffeisenbank se nicméně podvedená dozvěděla, že peníze zpět nedostane, protože už odešly na jiný účet. Podnět následně prošetřil také interní ombudsman, který na straně banky rovněž neshledal pochybení. Anna A. coby klientka nicméně cítila deziluzi, že banka není schopná něčemu podobnému zabránit. Z banky jí sice v den podvodu přišla varovná zpráva a upozornění, že se ji bankovní pracovníci neúspěšně pokoušeli kontaktovat, jenže přišla až ve chvíli, kdy už byly peníze pryč. „V jiných bankách mají mechanismus, jak podezřelé transakce zastavit,“ kroutí hlavou Anna, podle které banka nese část viny. 

Podle Pavla Šaška z konkurenční Komerční banky, který se specializuje na kyberpodvody, sice existuje možnost odchod peněz včas zastavit, tuzemským bankám se to ale celkově daří spíše málo. „Řekl bych, že se to podaří v nižších desítkách procent případů,“ říká. Pokud se jedná o převod mezi dvěma účty, jako tomu bylo v případě Anny A., peníze se přemístí takřka okamžitě a na cílovém kontě už zpravidla číhá někdo, kdo je ihned vyvede mimo systém, ať už dalším převodem či výběrem z bankomatu. Existuje sice varianta, že banka, od níž peníze odcházejí, rozpozná podezřelé přesuny vymykající se běžnému chování klienta a banku provozující cílové konto upozorní na podezřelou transakci nebo ji rovnou zablokuje, neděje se to ale zdaleka vždy.

Kontrolní systémy totiž nejsou schopné neomylně poznat, co je běžný a co už podezřelý převod. Někdy banka transakci zablokuje i proto, že ví, že daný klient byl v minulosti obětí podvodů, a automaticky ho chrání. „Máme klienty, kteří v minulosti opakovaně naletěli, a u nich transakce blokujeme,“ říká Šašek. Časté jsou ale podle něj i případy, kdy banka klienta přesvědčuje, že se stal obětí podvodu, ale on místo skutečným expertům dál věří podvodníkům. „Není se čemu divit, když ho podvodník předtím po telefonu masíroval třeba několik hodin. Někdy se stane, že toho člověka prostě nepřesvědčíme,“ říká Šašek.

Podvodů provedených „kyberšmejdy“ v poslední době dle dat přibývá: Česká bankovní asociace v čerstvé zprávě uvádí, že celkové škody v rámci kyberpodvodů loni dosáhly 2,1 miliardy korun, což oproti roku 2024 znamená nárůst o víc než 700 milionů korun. Podle Šaška z Komerční banky je však potřeba rozlišovat jednotlivé typy podvodů. Zdaleka nejčastější jsou útoky, kdy uživatel klikne na falešný obchod a přijde o relativně malou částku.

Časté jsou i podvody, kdy klient přijde o údaje své kreditní karty a získá je podvodník – takzvaný phishing. Podvody, jaký zažila Anna A., kdy pachatelé místo digitálních nástrojů sázejí spíše na ty psychologické, se pak označují již zmíněným termínem vishing. Ty sice nejsou tak časté, klienti v nich ale přicházejí o mnohem vyšší částky. „Řekl bych, že v Česku jsou to desítky až stovky případů denně,“ říká Šašek s tím, že v kanceláři banky denně slyší telefonáty s lidmi, kteří naletěli.

Jedná se o sofistikované podvody, které provádí organizovaná skupina soustředěná na jednom místě, kdy si jednotliví aktéři svou oběť na lince průběžně přepojují. „Připomíná to běžné call centrum marketingové firmy, akorát tady je předmětem činnosti podvod,“ říká policejní expert na kyberkriminalitu Ondřej Penc. Dopadnout tyto organizované skupiny je podle Pence těžké, protože jednají v anonymním internetovém prostředí, jsou velmi rychlé a své útoky zároveň často provádějí z ciziny, což možnosti policie komplikuje. „V poslední době se několik takových skupin podařilo rozbít na Ukrajině,“ říká Penc.

Podvodníci pro vylákání peněz vymýšlejí stále nové strategie, většinou ale podle Šaška pracují se dvěma emocemi: lidským strachem a touhou zbohatnout. V prvním případě podvodníci používají scénář, jaký zažila Anna A.: Oběť se dozví, že její účet byl napaden a musí peníze poslat na bezpečný účet, přičemž postupně mluví s několika lidmi, kteří jí to potvrdí. Šašek připomíná, že tento scénář funguje minimálně čtyři roky, mluvilo se o něm v médiích, přesto mu lidé v takřka nezměněné podobě stále podléhají. „Problém je, že člověk většinou slyší jenom tu první větu: Váš účet je napaden. A pak dostane klapky na oči, nic jiného ho nezajímá a jenom poslouchá ty rady,“ říká Šašek.

Obrana proti takovému typu podvodů je podle Šaška složitá i jednoduchá zároveň. „Čím více se o tom bude mluvit, tím více lidé budou vědět, že si na tohle mají dát pozor,“ říká policejní preventista Penc. Šašek z Komerční banky s ním souhlasí, připomíná ale, že podvodníci jsou inovativní a neustále se přizpůsobují. „Využívají toho, že se stále více mluví o kyberbezpečnosti, že lidé to téma znají, a tváří se, že právě oni jsou ti, kdo vás ochrání před podvodníky. Pak je to o tom, komu má člověk věřit,“ říká. To potvrzuje i Penc, podle nějž o sofistikovanosti podvodníků dobře vypovídá i fakt, že mezi oběťmi jsou i úspěšní manažeři. Lidé pod vlivem podvodníků někdy nejen vyberou peníze, ale dokonce si vezmou i maximální půjčku, to vše s cílem, aby zabránili tomu, aby to udělal údajný podvodník.

Šašek doporučuje, aby si lidé vždy ověřili, s kým mluví – v případě takového hovoru položili telefon a ve své bance si potvrdili, zda je s jejich účtem nějaký problém. Bankovní expert zdůrazňuje, že banka nikdy nebude klienta nutit, aby kamkoli převáděl peníze. „My musíme klienta přesvědčit, že banka takhle nekomunikuje,“ říká. Současně připomíná, co už bylo řečeno: podvodných scénářů stále přibývá. „Často jsou to láskové podvody, kdy z oběti vyláká peníze někdo, kdo jí slibuje romantický vztah. Teď na jaře, v období daní, zase podvodníci varují před nezaplacenou daní, kterou je třeba doplatit. Přizpůsobuje se to podle sezony,“ říká.

Cesta oběti

V souvislosti s kyberpodvody se nejvíce pozornosti soustředí na to, jak jim předejít, mnohem méně už se ale mluví o tom, co se děje po nich. Oběti se ztrátou peněz dostávají do existenčních potíží, zároveň mají i psychické problémy. „Často to jsou lidé, kteří nemají dost finančních prostředků ani sami pro sebe a podvod doprovázelo to, že si nabrali nějaké půjčky. A pak je tu psychologický dopad, kdy mají pocity studu, viny, obavy, jak se na ně bude dívat jejich nejbližší okolí,“ popisuje Andrea Tomášková, vedoucí pražské pobočky Bílého kruhu bezpečí, kam oběti podvodů telefonují na anonymní krizovou linku.

Častými volajícími jsou ženy a starší lidé, nejčastějšími druhy podvodů jsou vedle falešného napadení účtu i zmíněné romantické podvody. „Na ženy se obrátí nějaký muž přes sociální sítě, vydává se za vojáka na misi či lékaře, omotá si je kolem prstu a začne po nich vyžadovat peníze,“ říká vedoucí Linky pomoci obětem kriminality a domácího násilí Karel Maňaska.

Pracovníci linky se snaží oběti přimět, aby hlavně s podvodníky přerušily jakékoli styky. Zároveň je ujišťují, že nejsou sami, komu se to stalo, že manipulátoři jsou velmi sofistikovaní a pracovníci krizové linky se snaží sejmout vinu z poškozených. „Opravdu se to může stát komukoli. Ten moment překvapení je tak silný, že v tu chvíli přestanete přemýšlet. K tomu vám prostě nedají prostor,“ vysvětluje Maňaska.

Psychický dopad řešila po podvodu i Anna A. Styděla se a zároveň cítila hluboký šok z toho, že ona, organizačně schopný člověk s vysokoškolským diplomem, takhle ztratila kontrolu. „Cítíte, že vám někdo sebral to nejcennější, vaši svobodnou vůli,“ říká.

Zásadní pro ni v tu chvíli byla podpora manžela, který jí nic nevyčítal, naopak ji podpořil a doporučil krizovou intervenci u psychoterapeutky. Ta jí umožnila pochopit, co se s ní během podvodu vlastně dělo. „Situaci, když vás někdo takhle podvede, přirovnala ke znásilnění. Jeho oběti se také stydí, připadají si zneužité a vinu berou na sebe. Je třeba si neustále dokola opakovat, že viník nejsem já, ale ti podvodníci.“