Syn nás doma šikanuje, nejhorší je na mladší sestru

Jsem máma třináctiletého syna a devítileté dcery. S jejich otcem jsem už čtyři roky rozvedená. Syn se svým tátou tráví každý druhý týden a mají spolu dobrý vztah. Jeho otec je velmi klidný člověk, někdy až moc. Konfliktům se raději vyhne, málokdy zvýší hlas a často ustoupí, jen aby byl klid. Syn je však úplný opak. Zejména v posledním roce, přibližně od doby, kdy vstoupil do puberty, mám pocit, že se z něj stal člověk, kterého doma všichni obcházíme po špičkách.

Nejde o to, že by občas odmlouval, to asi patří k věku. Mně však připadá, že nás doslova šikanuje. Když něco není podle něj, začne křičet, mlátit dveřmi nebo záměrně vytváří napětí. Stačí, že mu řeknu, aby odložil mobil či vynesl smetí, a okamžitě slyším: „Ty mi nebudeš poroučet.“ Nebo: „Co mi uděláš?“ Někdy se mi dívá přímo do očí s jakýmsi pohrdáním a čeká, co udělám.

Nejvíce mě trápí jeho chování k mladší sestře. Nikdy jí neublížil fyzicky, ale často ji ponižuje. Schovává jí věci, zesměšňuje, když se rozpláče, řekne jí, že je hloupá nebo otravná. Když protestuji, odpoví: „Vždyť si jen hrajeme.“ Dcera se mi však už přiznala, že když je doma jen s bratrem, raději sedí ve svém pokoji, aby ho neprovokovala.

Mám pocit, že syn zkouší, kam až může zajít. Pokud mu něco zakážu, prostě to ignoruje. Když trvám na svém, několik hodin se mnou nepromluví. Když se pak ptám bývalého manžela, prý tam syn takové výbuchy vůbec nemívá.