sobota 25. 11. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

O čem si může povídat protagonista nejslavnější televizní kuchařské show a průkopník punk-rocku? Anthony Bourdain a Iggy Pop mají překvapivě mnoho společného - a překonaná drogová závislost je jen zlomek toho, co zachycuje jejich rozhovor pro časopis GQ, který se uskutečnil doma u Iggy Popa v Miami. Příjezd novinářů s Bourdainem zdržel policejní zátaras na ulici, kde došlo k vraždě, načež Pop jen suše odtuší: „Jo, to se stává. Je to tu docela tvrdé.“

Oba muži se pak okamžitě pustí do popisování různých útrap, které jim jejich práce přinášela a přináší. V případě Iggyho Popa se jedná kupříkladu o pečlivě promyšlenou strategii stage divingu – neboli skákání do publika, kdy si nejprve obezřetně vybírá husté místo v davu, kde se lidé nemohou rozestoupit, nebo jde rovnou po nejmohutněji vyhlížejícím jedinci. Úsměvná je historka z devadesátých let, kdy skočil směrem k jedenáctiletému klukovi, který uhnul, a Pop si tak vyhodil rameno.

Reklama
Reklama

Bourdain na oplátku líčí zážitky z natáčení v zemích jako Rumunsko, které ve své show nepodal úplně v růžových barvách, a už tam není vítaný. Zcela mrazivá je vzpomínka na jeho večeři v Moskvě s Borisem Němcovem. V roce 2014 se Bourdain opozičního politika ptal, zda má strach z Putina a o svůj život. „Jsem hodně známý muž, kdyby se mi něco stalo, byl by z toho skandál nejen v Moskvě ale po celém světě,“ odpověděl mu tehdy Němcov v pevné víře, že mu známost zajišťuje bezpečnost. O rok později byl zavražděn.

Iggy Pop poté zavzpomíná na své berlínské roky a na přátelství s malířem a velkým flamendrem Martinem Kippenbergerem, načež se hovor stočí ke vzteku – energii, která oba muže po nějaký čas života hnala vpřed.

"Mno, často bývám vzteklý,“ přiznává Bourdain. „Mnohá z Iggyho nejlepší hudby byla ta naštvaná. Myslím, že to je důležitý pocit. Když jsem byl mladý rozhořčený muž, tak byly písně z alb Raw Power a především Fun House přesně ty, které jsem potřeboval slyšet. Byl jsem velmi nešťastný, rozzlobený, frustrovaný. A člověk musí být opatrný v tom, jak zachází se svým hněvem. Přesto si myslím, že strach je daleko nebezpečnější emoce. To, co zažíváme aktuálně v Americe, je podle mě spíš velmi ošklivá reakce na strach než na hněv.“

 

 

 

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Největší úlevu americkým liberálům dnes přináší něco, co si mohou pořídit za 30 dolarů v opuštěném skladišti v Los Angeles. Právě tam se nachází zařízení zvané Rage Ground, kde lidé plní zlosti, frustrací a napětí mohou upustit páru a dát průchod svým destruktivním instinktům tak, že baseballovými pálkami, perlíkem nebo jen ocelovými trubkami roztřískají, co jim přijde pod ruku. Nejvíc na odbyt jde ale jedna specialita - piñata v podobě Donalda Trumpa.

Od července, kdy ji svým zákazníkům začali nabízet, se každý týden vyprodá a poptávka se už ztrojnásobila. Zaměstnanci tvrdí, že pro mnoho účastníků je akt rozmlácení piñaty mimořádně emocionálním zážitkem a není výjimkou, že při tom lidé propukají v pláč či žádají hudební doprovod v podobě písní od kapely Rage Against The Machine – průkopníků moderního pojetí angažované hudby.

Reklama
Reklama

O pohnutých náladách svědčí i renesance a nebývalá pestrost v žánru protest-songu v roce 2017. Dvacítku z nich aktuálně vybral server Pitchfork a většina pochází od umělců zastupující hlasy, které se Trumpova administrativa různým způsobem pokouší marginalizovat čí umlčet.

https://www.youtube.com/watch?v=70meH-9hApU

Figuruje tu rap a Joey Bada$$, který ve své kladbě Land of Free konstatuje: Three K's, two A's in AmeriKKKa. Což je odkaz na poker, kdy trojice králů a dvojice es představuje full house, ovšem ona tři K jsou samozřejmě i rasistický Ku-klux-klan.

Spolu s ním tu figurují punkoví Downtown Boys, jejichž latinskoamerický původ je zase vede k nutnosti vyjádřit se k možné stavbě zdi podél mexických hranic ve skladbě A Wall. Přímou citaci emotivní řeči Michelle Obama zase do textu své skladby vtělilo francouzsko-kubánské sesterské duo Ibeyi a říká tu: „Měřítkem každé společnosti je, jak se chová ke svým ženám a dívkám.“

Proti homofobii se vymezil písničkář Perfume Genius - a zřejmě nejvíc adresnou anti-trumpovskou píseň představila Fiona Apple, když na skandální nahrávku s výrokem „grab her by the pussy“ zareagovala skladbou Tiny Hands a rýmem: „Nechceme tvoje malé ruce v blízkosti našich kalhotek.“

https://www.youtube.com/watch?v=EXVIjFODaqQ