O čem si může povídat protagonista nejslavnější televizní kuchařské show a průkopník punk-rocku? Anthony Bourdain a Iggy Pop mají překvapivě mnoho společného - a překonaná drogová závislost je jen zlomek toho, co zachycuje jejich rozhovor pro časopis GQ, který se uskutečnil doma u Iggy Popa v Miami. Příjezd novinářů s Bourdainem zdržel policejní zátaras na ulici, kde došlo k vraždě, načež Pop jen suše odtuší: „Jo, to se stává. Je to tu docela tvrdé.“
Oba muži se pak okamžitě pustí do popisování různých útrap, které jim jejich práce přinášela a přináší. V případě Iggyho Popa se jedná kupříkladu o pečlivě promyšlenou strategii stage divingu – neboli skákání do publika, kdy si nejprve obezřetně vybírá husté místo v davu, kde se lidé nemohou rozestoupit, nebo jde rovnou po nejmohutněji vyhlížejícím jedinci. Úsměvná je historka z devadesátých let, kdy skočil směrem k jedenáctiletému klukovi, který uhnul, a Pop si tak vyhodil rameno.
Bourdain na oplátku líčí zážitky z natáčení v zemích jako Rumunsko, které ve své show nepodal úplně v růžových barvách, a už tam není vítaný. Zcela mrazivá je vzpomínka na jeho večeři v Moskvě s Borisem Němcovem. V roce 2014 se Bourdain opozičního politika ptal, zda má strach z Putina a o svůj život. „Jsem hodně známý muž, kdyby se mi něco stalo, byl by z toho skandál nejen v Moskvě ale po celém světě,“ odpověděl mu tehdy Němcov v pevné víře, že mu známost zajišťuje bezpečnost. O rok později byl zavražděn.
Iggy Pop poté zavzpomíná na své berlínské roky a na přátelství s malířem a velkým flamendrem Martinem Kippenbergerem, načež se hovor stočí ke vzteku – energii, která oba muže po nějaký čas života hnala vpřed.
"Mno, často bývám vzteklý,“ přiznává Bourdain. „Mnohá z Iggyho nejlepší hudby byla ta naštvaná. Myslím, že to je důležitý pocit. Když jsem byl mladý rozhořčený muž, tak byly písně z alb Raw Power a především Fun House přesně ty, které jsem potřeboval slyšet. Byl jsem velmi nešťastný, rozzlobený, frustrovaný. A člověk musí být opatrný v tom, jak zachází se svým hněvem. Přesto si myslím, že strach je daleko nebezpečnější emoce. To, co zažíváme aktuálně v Americe, je podle mě spíš velmi ošklivá reakce na strach než na hněv.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
