Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Leták Gender Studies: Ženy berou na stejné pozici o 25 procent méně než muži Leták Gender Studies: Ženy berou na stejné pozici o 25 procent méně než muži • Autor: genderstudies
Společnost

Polemika: Spor o Žáčka není bojem menšiny genderových aktivistek proti většině

Diskuse je naopak znakem obrovských změn v české společnosti

Kdo je jen trochu aktivní na sociálních sítích, musel zaznamenat bouřlivou debatu, kterou odstartovalo upozornění filmaře Víta Klusáka na školní učebnici pro děti prvního stupně, v níž je obsažena básnička Jiřího Žáčka o maminkách. Jinak milý text o lásce k matce obsahuje pasáž, v níž na otázku „k čemu jsou holky na světě“ autor odpovídá: proto, aby „byly maminkami“. Otcovskou roli kluků autor v knize neřeší, zato píše, že kluci jsou na světě proto, aby jej objevovali a aby se „točil vpřed“. Zatímco část diskutérů měla za to, že jde o zastaralý pohled na role mužů a žen, který nemá v moderních učebnicích pro děti co dělat, jejich oponenti jej hájili jako tradiční a přirozený.

Ze sociálních sítí se debata přesunula do médií a s jednou z reakcí, kterou napsal kolega z Hospodářských novin Petr Honzejk, si tu dovolím polemizovat. Honzejk spor vykládá jako konflikt menšiny aktivistek a „genderových vědkyň“, které „příliš násilně“ prosazují „potenciálně prospěšné“ návrhy, třeba právě korektní knížky pro děti, na jedné straně - a většinové společnosti, která „nechce gender“, na straně druhé. „Společnost jako celek oceňuje, že jsme se s rovnoprávností pohlaví dostali na nestředověkou úroveň, ale většinově nehodlá jít dál,“ píše.

Reklama
Reklama

Tento pohled ovšem není z řady důvodů přesný. Nebudu slovíčkařit; i když co třeba znamená „nestředověká úroveň“? Ve středověku naopak měly ženy některá významná práva, třeba majetková, o něž později přišly. A nebudu ani rozebírat, co si vlastně představuje pod slovem gender. Zaměřím se na vymezení stran sporu. Honzejkovo dělení platilo možná na počátku devadesátých let, kdy se z „ghetta“ akademie a pár neziskovek opravdu ozývalo několik osamělých hlasů, které všichni ostatní skutečně považovali za „kuriozitu“ a ignorovali je.

Nebyl jsem dobrý otec

Dnes je situace dramaticky odlišná. Témata související s postavením mužů a žen se v české společnosti řeší na mnoha úrovních, v míře a intenzitě dříve naprosto nevídané. A neježe se o nich mluví  - do reality se přetavují právě představy oněch „fundamentalistek“, jejichž bláznivé nápady prý všichni odmítáme.

Když se ještě chvíli zdržím u Žáčka - debata byla tak masová právě proto, že nad rolemi mužů a žen už dávno nepřemýšlí jen úzká skupina „aktivistek“, ale zapojila se do ní řada lidí, kteří s genderovým aktivismem nemají nic společného, ale prostě chtějí pro svoje děti „férový přístup, rovné šance a férové platy podle skutečných kvalit, ne podle pohlaví“ -  jak napsal třeba Martin Jaroš, marketingový manažer katarské telekomunikační společnosti a otec dcery a syna.

Pikantní je, že model, který nabízí dětem - v němž jsou ženy hlavně maminkami a o tatíncích není nikde ani slovo, protože muži mají plné ruce práce s otáčením světa - jako nevhodný zhodnotil i sám autor při pohledu na vlastní život. „Rodové vazby začínám vnímat až teď, když mám osmiměsíční vnučku, protože na vlastní děti jsem neměl dost času a neměl jsem ani čas o tom přemýšlet. Děti vychovala manželka a já jen dojížděl domů - asi jsem nebyl dobrý otec,“ řekl v rozhovoru pro Právo v roce 1999.

A není v tom zdaleka sám. Tento model totiž vyhovuje stále menšímu počtu Čechů. Podle předloňského průzkumu agentury STEM téměř dvě třetiny lidí nesouhlasí s „tradičním“ rozdělením rolí v rodině, při němž muž vydělává a žena se stará o domácnost. A podle mírně nadpoloviční většiny respondentů matka není důležitější než otec. Tyto názory navíc posilují v čase: ještě v polovině devadesátých let zastánci tradičního modelu převažovali, byť mírně.

Ale hlavně – a tady leží klíčová námitka proti tezi o menšině aktivistů, kteří něco nutí násilím většině. Dnes se agendě, kterou lze při jistém zjednodušení označit za feministickou či genderovou, věnují snad všechny součásti české společnosti: od byznysu přes neziskový sektor, školství a vědu až po sport. Ostatně když se ještě zastavíme u básniček pro děti: ministerstvo školství sleduje, co se děti učí a v jakém kontextu. Pořádá i školení pro učitele, kde je nabádají, aby se „při výuce vyhýbali genderovým stereotypům jak v textech, tak ve vlastní řeči i v chování vůči žákům a žákyním, protože toto chování může být kvůli zakořeněným genderovým stereotypům rozdílné“ - jak se úřad vyjádřil pro Český rozhlas. A zatím na veřejnost nepronikla zpráva, že by proti tomu učitelé či rodiče protestovali.

Neslýchané zprávy

„Genderová“ agenda ovšem dalece přesahuje i školství. Když pomineme vliv mezinárodních institucí (OSN či Evropské unie), věnují se jí politici na všech úrovních. Od vlády, jež řeší pomoc rodičům-samoživitelům, otcovskou dovolenou či nerovnost platů, až po obce, které přemýšlejí, kde najít peníze na víc míst ve školkách. Aktuálně se tento týden v Pardubicích otevřely první mikrojesle; a během projektu, na který vláda vyčlenila víc než 130 milionů korun, jich po celém Česku vyroste dalších zhruba sedmdesát.

V parlamentu se téma neřeší jen skrze projednávané zákony - v Senátu se loni konalo veřejné slyšení o sexuálním násilí nebo o ženách ve vědě. Nerovnosti platů se věnuje i ombudsmanka, na jejíž podnět začaly inspektoráty práce kontrolovat firmy, zda neplatí za stejnou práci muže a ženy odlišně (během loňska inspektoři několik podniků přistihli a potrestali, letos chystají dalších osmdesát kontrol). A objevila se také první žaloba na platovou diskriminaci, v níž se bývalá primářka jedné jihomoravské nemocnice soudně bránila, že její kolegové na srovnatelných pozicích (dokonce i její nástupce) pobírali vyšší, v některých případech až dvojnásobný plat.

Dříve neslýchané zprávy přicházejí i z byznysu. Šéf společnosti Rohlík.cz Tomáš Čupr vzbudil rozruch, když na místo finanční ředitelky vybral těhotnou ekonomku Vieru Slota Geckovou s jednoduchým vysvětlením, že byla ze všech uchazečů nejlepší. Poslední roky vytrvale roste počet živnostnic a podnikatelek - také proto, že řada žen začne podnikat na rodičovské. Prudce přibývá stoprocentních majitelek firem vykazujících roční obrat přes deset milionů korun. A jde i o firmy z oborů, které bylo možné označit za tradičně mužské - betonářské či strojírenské.

Mění se způsob, jakým firmy nabízejí své zboží zákazníkům a zákaznicím - nedávno vyvolal velkou pozornost výrobce vložek a tampónů Ria spotem zobrazujícím menstruaci realističtěji než jako radostné skotačení v bílých kalhotách.

Téma začali zkoumat také akademici, kteří to dříve nedělali, třeba ekonomové. Díky think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu jsme se tak kupříkladu na základě seriózních propočtů dověděli, že rozvod dopadá ekonomicky hůře na ženy a že chudobou jsou ve stáří více ohroženy rovněž ženy, protože v průměru méně vydělávají a kvůli péči o děti - a později třeba o staré rodiče - vypadávají z pracovního trhu.  V Česku má mezi seniory největší podíl žen, které žijí pod hranicí chudoby.

Ani ve fotbale

V akademické sféře se pak začíná mluvit i o další škále témat: od sexismu či sexuálního obtěžování po férové podmínky pro akademičky a vědkyně. Trojice členek skupiny Čtvrtá vlna vyvolala před koncem roku obrovskou pozornost videem upozorňujícím na sexismus na vysokých školách uměleckého zaměření - nejenže se jim ozvaly desítky studentek s podobnými zkušenostmi, vzali je vážně učitelé i vedoucí z dotčených škol jako rektor AVU.

A nejen v akademii - fakt, že klip měl za necelý měsíc na Facebooku více než sto tisíc zhlédnutí, znamenal, že se o tom začalo mluvit i na nečekaných místech. Jak řekla jedna z členek skupiny Marie Lukáčová, o sexismu začali diskutovat třeba kolegové její maminky pracující v jedné opavské bance.

S otevřeně deklarovaným plánem řešit sexismus na škole nastoupil do funkce nový děkan FAMU Zdeněk Holý. Obklopil se třemi proděkankami a jedna z nich - Kamila Zlatušková - bude nově v popisu práce také témata související s rovností, od fakultní školky přes platové podmínky po (případné) konkrétní případy obtěžování nebo sexismu. Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy pak vede poprvé v dějinách děkanka. Nová předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová se zase chce věnovat mimo jiné opatřením, která umožní vědkyním lépe kombinovat péči o děti a vědecké kariéry. „Žena má právo na to dělat i zajímavou kariéru a nemuset stát před volbou - práce nebo děti,“ řekla po nástupu do funkce.

Mění se i média. Kromě toho, že v posledních letech přibyla řada platforem, kde se těmto tématům dostává pozornosti (A2larm, Deník Referendum nebo Rádio Wave), věnují se jim víc i mainstreamoví novináři. O sexuálním násilí napsal opakovaně a informovaně - tedy vyvracením všech mýtů s tímto násilím spojených - nedávno třeba i bulvární deník Aha.

A to díky nové kampani organizace Persefona, která stojí na zdůrazňování nepříjemné pravdy, že většinu znásilnění mají na svědomí partneři či rodinní příslušníci obětí. Sousloví „genderové stereotypy“ se objevuje v textech, kde byste to opravdu nečekali: chování dvou hráčů Sparty, kteří poslali „k plotně“ a „sporáku“ rozhodčí, odmítla loni jako šovinistickou a stereotypní na podzim většina sportovních novinářů. A chování Sparťanů pak odmítly i kluby či fotbalový svaz.

Veřejnou debatu ovlivňuje řada lidí, které rovněž nelze počítat mezi „genderistky a genderisty“, a velmi často jde o lidi se zkušeností ze zahraničí. Zmiňovaná děkanka FF UK Mirjam Friedová žila řadu let ve Spojených státech a učila na tamních prestižních univerzitách, třeba Princetonské. Nebo o lidi, kteří učí na zahraničních univerzitách (právnička Barbara Havelková na Oxfordské univerzitě) - či kteří se po letech studia a práce v cizině vracejí zpět domů (plazmová fyzička Kateřina Falk). Nebo politici a političky, kterým zkušenost z ciziny změnila optiku (eurokomisařka Věra Jourová).

Ve výčtu by bylo možné pokračovat ještě dlouho. Závěr je však jasný – společnost nevypuzuje to, co by jí mohlo pomoci, jak píše Honzejk, naopak to v masovém měřítku přijímá.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Silvie Lauder

vedoucí rubriky, Fokus

Silvie Lauder
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1476
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte