Nejpoctivější by bylo, kdyby Martin Kovář přestal tituly používat z vlastní iniciativy

Etická komise Univerzity Karlovy v pátek rozhodla, že profesor Martin Kovář se dopustil “plagiátorství ve významném rozsahu”. Univerzitní orgán tak potvrdil dřívější rozhodnutí etické komise pražské filosofické fakulty. Ta dokonce mluvila o „masivním plagiátorství šokujícího rozsahu“. Komise zároveň zpochybnila tituly docenta a profesora, které bývalý prorektor univerzity za svou práci obdržel.

Kováře obvinili z plagiátorství na konci minulého roku tři doktorandi z Univerzity Karlovy. V podnětu uvedli, že Kovář si ve svých publikacích přivlastňoval výsledky práce britského historika Barryho Cowarda, nicméně ho neuvedl ho jako zdroj. „Osobně doufám, že to trochu přispělo ke kultivaci českého akademického prostředí, i když v této souvislosti pociťuji malou dávku skepse,“ říká Ondřej Crhák, jeden z autorů podnětu. „Marin Kovář tento systém docela efektivně ohnul pomocí klientelistických vazeb a akademického nepotismu. A je dobré podotknout, že neexistují kontrolní mechanismy, jak tomu zabránit.“

Co rozhodnutí etické komise UK říkáte?

Nečekal jsem, že by etická komise univerzity přišla s jiným stanoviskem. Ale je to úleva, že je celá kauza u konce.

Vystihla slova obou etických komisí dostatečně problém plagiátorství Martina Kováře?

Myslím, že fakultní etická komise to podala naprosto výstižně. Její stanovisko bylo až vyčerpávající. Na druhou stranu od univerzitní komise jsem čekal hlubší rozbor. Dokonce mě zaráží, že operuje s pojmem “plagiátorství v širším slova smyslu”. Zdokumentovaná pochybení byla opakovaná, rozsáhlá a vyskytovala se v pracích vydaných během období 20 let, takže podobné termíny působí zlehčujícím dojmem. Rovněž možnost, že by u zkušeného vědce k podobným pochybením mohlo dojít i z nedbalosti, jak jemně implikuje vyjádření univerzitní komise, je vyloučena. V obecné rovině jsme ovšem se závěry komisí spokojeni.

A jak hodnotíte vyjádření rektora Tomáše Zimy, který uvedl že “Martin Kovář vyvodil osobní odpovědnost hned na začátku kauzy, když se v prosinci minulého roku vzdal funkce prorektora a rovněž ukončil pracovní poměr na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy”?

To je ovšem pravda jen zčásti. Při odchodu Martin Kovář popřel veškerá obvinění. Prohlášení zveřejněné v této věci na stránkách UK zdůvodňovalo 13. prosince minulého roku jeho odchod “osobními útoky”. Také sám rektor, který by z důvodu blízkého pracovního vztahu s Kovářem měl zasahovat do průběhu vyšetřování co nejméně, rozhodně nepřispěl k nestrannému prošetření, když si dal vypracovat posudky od profesorů Jaroslava Pánka a Roberta Kvačka. Ví se, že oba posuzovatelé měli na Martina Kováře silné osobní vazby, a s jejich závěry se etické komise neztotožnily. Fakultní komise se dokonce proti postupu rektora explicitně ohradila.

Co by podle vás mělo následovat nyní?

Osobně bych pro odebrání titulů byl, přijde mi to fér. Etická komise fakulty uvedla, že Martin Kovář své tituly nabyl neoprávněně. Bohužel, zákon s takovou eventualitou nepočítá. Podle vyjádření právníka Františka Korbela pro Deník N by odebrání profesorského titulu bylo obtížné, přesto taková možnost teoreticky existuje.
Nedávno média poskytla velký prostor pro vyjádření v této záležitosti dalšímu bývalému kolegovi Martina Kováře, prorektorovi UK Aleši Gerlochovi, který tvrdil, že tituly v zásadě odebrat nelze. Nemyslím si, že to byla vzhledem k jejich bývalým pracovním vazbám i dosavadní angažovanosti rektora Zimy v celé kauze dobrá volba. A domnívám se, že by bylo nejsnazší a nejpoctivější, kdyby Martin Kovář z vlastní iniciativy přestal ony tituly užívat. Zdiskreditoval se a myslím, že mu to ukončilo kariéru. Jak poukázala zpráva etické komise, postavil celou kariéruna podvodu, což je neobhajitelné.

A není přece jen zvláštní pocit, že jste tak zasáhli do života jednoho člověka?

Z lidského hlediska je to smutná záležitost, která má nezasloužený dopad i na lidi v okolí Martina Kováře, což nám je líto. Zároveň je třeba vyvarovat se hyperbol: mediální smršť se přežene a život Martina Kováře bude v klidu pokračovat dál. V ideálním případě by to mělo být již mimo akademické prostředí v soukromé sféře. Odpovědnost za to nese on sám, neměl podvádět. Na začátku kauzy, když byl ještě na své prorektorské pozici, jsme postupovali důrazně. Nyní, když už je rozhodnuto, je třeba apelovat spíše na ohleduplnější přístup. Doufám, že Martin Kovář má přátele, kteří mu pomohou v těžké životní chvíli, ale zároveň ho nebudou podporovat ve falešných představách, že jeho chování bylo v pořádku. Ve mě řádné prošetření celé kauzy navzdory některým nestandardním krokům rektora aspoň trochu obnovilo důvěru v systém a spravedlnost.

Proč si myslíte, že plagiátorství Kovářovi procházelo přes dvacet let?

To je poměrně složitá otázka. Sám jsem na tento problém poukázal na svém blogu a Marek ve svém komentáři na webu Alarm. V zásadě lze říci, že je to trochu systémový problém. Současné procesy získávání habilitace nebo profesury jsou postaveny z velké části na důvěře v to, že jejich skulin nikdo nebude zneužívat, a také na nestranném přehlížení osobních vazeb ze strany jmenovacích grémií. Marin Kovář tento systém docela efektivně ohnul pomocí klientelistických vazeb a akademického nepotismu. A je dobré podotknout, že zatím neexistují žádné kontrolní mechanismy, jak tomu zabránit.

Jak velký je to problém české akademické sféry?

Obecně bych řekl, že minimálně v humanitních oborech je tento problém docela rozsáhlý. Nemám teď na mysli jen plagiátorství, ale zmíněné ohýbání pravidel v rámci vzdělávacího systému obecně.

A není větším problémem například kšeftování s tituly?

Nevím, jestli jsou koupené tituly větší problém, ale zřejmě jsou pro veřejnost atraktivnější. Lidé by se teď měli o dění na univerzitách více zajímat, jsou to instituce placené z veřejných peněz.

A může tedy tato kauza přispět k nějaké změně v akademickém prostředí?

Osobně doufám, že to trochu přispělo ke kultivaci českého akademického prostředí, i když zároveň pociťuji onu malou dávku skepse. Zejména postup fakultní komise byl vzorový a může do budoucna přispět k usnadnění boje s plagiátorstvím v Česku. Byl to první profesorský případ, kdy dotyčné orgány rozhodly zcela jednoznačně, a navíc bez jakékoli prodlení.