Česko napodobí Francii: zkusí zdanit Facebook, Google a spol.

Koaliční rada ANO a ČSSD se dohodla, že v Česku zkusí zavést novou daň pro velké firmy jako Google nebo Facebook. Podrobnosti v úterý oznámilo ministerstvo financí, příslušný zákon má do vlády předložit už do konce května.

Digitální daň chtějí zavést i další evropské země, podobné návrhy v poslední době představily vlády v Rakousku, Francii, Itálii, Španělsku, Belgii a Británii. Se stejnou iniciativou přišla také Evropská komise, ale společný evropský návrh na posledním jednání před měsícem zablokovali ministři financí Irska, Dánska, Švédska a Finska.

Český návrh kopíruje to, co chystá výše uvedená první skupina zemí. Firmy s globálním obratem přes 750 milionů eur (hranice je stejná jako ve Francii) mají z tržeb za digitální reklamu v Česku odvádět státu sedm procent. „Podle konzervativního odhadu bude předpokládaný roční výnos digitální daně do státního rozpočtu okolo 5 mld. Kč,“ uvedl na webu ministerstva jeho mluvčí Michal Žurovec. Zákon má začít fungovat v polovině příštího roku. Ministerstvo už ho podle Žurovce finalizuje, stejně jako soupis dotčených firem.

Google versus Seznam

Digitální daň je v Česku i v Evropě obhajována tím, že firmy jako Google nebo  Facebook inkasují svoje zdejší tržby rovnou do svých centrál umístěných v USA nebo v některé jiné evropské zemi. V zemích, jako je Česko, tím pádem účetně nevykazují žádné velké příjmy a není u nich co zdanit – navzdory skutečnosti, že ve svojí branži jde o dominantní firmy, jejichž služby někteří lidé konzumují takřka nepřetržitě.

Google v Česku podle posledních srovnatelných dat za rok 2016 odvedl na daních třicetkrát méně než Seznam, přitom obě firmy nabízejí podobný servis a na trhu mají srovnatelný podíl. Důvodem byly řádově nižší vykázané tržby zdejší pobočky Googlu. Ta přiznala příjmy ve výši necelých 270 milionů a zaplatila daně ve výši osm milionů korun. Seznam ve stejném roce vykázal tržby 3,7 miliardy korun a státu odvedl přes 240 milionů.

O moc se Google nepolepšil ani v dalším roce, ze kterého jsou zatím poslední dostupné poslední výkazy. Za rok 2017 vykázal tržby 313 milionů a na dani z příjmu odvedl opět osm milionů.

Obvyklá obhajoba firem jako Google je taková, že doma ve svých centrálách mají i svoje náklady - a že šíření do světa je ve sféře, která nezná hranic, už nic moc nestojí.

Raději negoogluji

V Bruselu je hlavní tváří boje za digitální daň Dánka Margrethe Vestager, která v komisi vede direktoriát pro hospodářskou soutěž. Jak před měsícem v rozsáhlém textu o napětí mezi americkými digitálními obry a Evropou popsal týdeník Economist, komisařka Vestager se v tomto boji snaží o širší záběr, který má na paměti i regulaci toho, jak Google nebo Facebook zpeněžují data klientů a jak těží ze svého dominantního postavení.

K dojmu, že služby těchto firem jsou zadarmo, Margrethe Vestager poznamenává, že uživatelé ve skutečnosti „platí svým vlastním životem“ - tedy tím, že s digitálními obry sdílejí tuny privátních dat, což otvírá úplně nový svět, kdy firmy dokáží podle dat lépe zacílit reklamu, a tím na svých uživatelích vydělat další miliardy.

I proto sama komisařka místo Googlu používá francouzský vyhledávač Qwant, nepoužívá ani mapy od Google nebo Gmail a nahrazuje je alternativami, které skýtají větší soukromí. Zdanění digitálního světa hájí jako věc principu, kdy pro nový typ byznysu zasahující čím dál víc do života lidí a do ekonomiky bude potřeba vymyslet nový přístup.

„Náš svět je čím dál víc digitální a budeme mít velké problémy, pokud nenajdeme cestu, jak vybírat (digitální) daně,“ uvedla komisařka před měsícem na vysvětlenou ke své filozofii, podle níž by bylo nejrozumnější dohodnout digitální daň celosvětově. „Pokud ale chceme výsledky v rozumné době, Evropa musí jít příkladem,“ prohlásila komisařka, o které se mluví také o jednom z favoritů na lídra nové Komise, která se bude sestavovat po evropských volbách.

Soud, nebo arbitráž?

Evropské řešení se dosud jevilo jako nejschůdnější cesta, jak se vyrovnat s námitkami firem. Parciální snahy jednotlivých států mohou snáz napadnout buď jako diskriminaci (pokud přímý konkurent ze stejné branže bude mít jiné daně), nebo jako porušování mezistátních smluv (pokud některá firma odvádí daně třeba v Irsku, se kterým má pro tyto případy země jako Česko uzavřené bilaterální dohody o zamezení dvojího zdanění.)

Z těchto důvodů je otázkou, jak úsilí české vládní koalice v reálu dopadne a zda ho stát ustojí, pokud se firmy budou bránit u soudů nebo přes mezinárodní arbitráže. Je zjevné, že celoevropské řešení by oproti mělo proti největším firmám světa větší šanci. Dohoda v daňové oblasti, kam si řada zemí nechce nechat zvenčí sahat, ale bude bezpochyby obtížná.