Pohltil ho prales, bez ohledu na všechny štípance a škrábance, které každou výpravu do nespoutané divočiny doprovázejí. Viděl navždy mizet tropickou divočinu, ale věří, že ta v Konžské republice má naději přežít. Se zoologem Tomášem Jůnkem z České zemědělské univerzity v Praze o kouzlu fotopastí, nástrahách stanování v pralese a motorkách ověšených chocholatkami.
Jaké to vlastně je, být v pralese v Kongu?
Konžský prales je ve srovnání například s pralesem na Madagaskaru nebo v jihovýchodní Asii příjemný, protože je krom období dešťů poměrně suchý. Nejsou tam třeba pijavice, což je fajn. Například v oblasti Messok-Dja, kde s kolegy děláme výzkum, nejsou ani komáři. Pravda, zato jsou tam asi tři druhy ovádů, dva druhy muchniček a potulní mravenci, jejichž štípance šeredně bolí. Tamním pralesem je možné docela dobře procházet díky slonům, kteří si tam prošlapali své „dálnice“. Jsou tam hodně vysoké stromy stojící poměrně daleko od sebe. Je to prostě příjemný prales, dokud se člověk někde zpocený nezastaví a nezačnou mu lézt do očí potní včelky.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
