Sedím v kuchyni a dojídám právě uvařenou večeři. Od dveří ke mně dolehne povědomé dupání a šramocení klíče v zámku. „Vždyť měla přijet až za dvě hodiny,“ znervózním. Kuchyň je jak po výbuchu, nevynesený koš, drobky na zemi. Tenhle týden mám na starosti úklid já a chtěla jsem ho stihnout dřív, než se moje spolubydlící M. vrátí z návštěvy u své sestry v Berlíně. Omluvím se jí za borčus – zprávu, že přijede dřív, jsem přehlédla. Ona se zase omluví, že je vyřízená, a se slovy, že chce teď jen spát a mlčet, se zavře v pokoji. Rámus z úklidu jí prý vadit nebude, tak se do něj pouštím teď. Raději v osm večer než o víkendu.
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
