0:00
0:00
Společnost25. 11. 20187 minut

Když Moskva mlčí

Gorbačovovi reformátoři proti československým normalizátorům

Reformátor, nebo komediant?
(„Gorby“ v Praze vítán nadšenými davem)
Autor: Profimedia.cz, Corbis

Michail Gorbačov, s jehož jménem se spojuje demontáž komunismu, nastoupil do čela SSSR v době, kdy se tato „říše zla“ ocitla v průsečíku krizových momentů. Čekalo na něj olbřímí dílo reformy sovětského zřízení a hrozba nekonečné spirály studené války. Vstupoval do svého úřadu s vizí, byl přesvědčen o nadřazenosti komunistického zřízení. Věřil v něj. Razil nová slova jako doktrína rozumné dostatečnosti, nové myšlení, glasnosť, větší otevřenost.

To, že jeho země propadá v globální soutěži, ekonomicky stagnuje a ovládá ji neschopná byrokracie, bylo podle něj zaviněno chybnou stalinskou a později brežněvovskou politikou stagnace, úchylkou, nikoli systémem samým. Gorbačov se pasoval do role rytíře bojujícího s nehybnou zabetonovanou byrokracií, která jakýkoli pohyb vnímala – a správně – jako ohrožení svých pozic. Doufal, že se jeho hlavním spojencem stane inteligence, kterou si chtěl naklonit uvolněním cenzury. K jeho zklamání to vedlo jen k tomu, že byly zpochybňovány samotné pilíře režimu.

↓ INZERCE

Jak poznamenal historik Karel Durman, Gorbačov si jezdil na Západ pro doping. Miloval tamní nadšení davů a chválu od nejmocnějších politiků i prostých lidí – tedy přesně to, čeho se mu doma nedostávalo.

Velmoc na skřipci

Vnitřní změny šly ruku v ruce s „revolucí“ v zahraniční politice. Stále se zhoršující ekonomická situace a rostoucí izolace SSSR v rámci globalizující se ekonomiky nemilosrdně diktovaly nová pravidla – zmírnit velmocenské napětí s USA, snížit enormní výdaje…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc