Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Téma Průmysl 4.0

Ruce lidské a ruce robotí

Čtvrtá průmyslová revoluce je tady – a změní skoro všechno. Včetně školství.

Prumyslova_revoluce01_varianta_stransky
Továrna Elektro-Praga u Jablonce nad Nisou; ilustrační foto

Továrnou na elektrické zásuvky na úpatí Jizerských hor se rozléhá monotónní hukot strojů. Uvnitř velkých železných klecí se ohýbají mohutné automatické paže a v opakující se smyčce si mezi sebou předávají kusy umělé hmoty. Každý z robotů ji trochu opracuje, seřízne, provrtá, na konci strojové štafety je hotový plastový polotovar. Obří ocelová chapadla jsou uvězněna v klecích, aby nemohla ublížit dělníkům, kteří chodí kolem nich a z bezpečné vzdálenosti kontrolují, zda výroba elektrických zásuvek probíhá tak, jak má.

V místnosti je ale jeden robot, který kolem sebe žádnou klec nemá. Jeho šedobílé, kloubovité paže se při práci proplétají s růžovýma rukama lidské pracovnice, která stojí těsně u něho. Také její práce spočívá v tom, že stále dokola opakuje tentýž úkon: pokládá na stůl před robota rozevřenou plastovou zásuvku, robot drobnými klepety na konci svých paží uchopí dvě titěrné kovové pružinky a vloží je do úzkých plastových dírek v zásuvce, pak oba díly zásuvky zacvakne do sebe a položí je zpátky před ženu. Žena zásuvku sešroubuje a uloží do krabice. Načež se celý proces opakuje. Když se ženiny ruce opozdí a zásuvku robotovi položí na stůl o něco později, mechanické paže počkají. Výjimečně o sebe umělé a lidské ruce zavadí. V tu chvíli robot zamrzne uprostřed pohybu a znovu se rozjede, až když žena zmáčkne speciální tlačítko na počítači, k němuž je připojený. „No, párkrát už mě taky cvaknul,“ uculí se pracovnice. Dokud tu robota neměli, pružinky dávali do zásuvek lidé za pomoci pinzety, ale titěrná práce trvala dlouho a bolely z ní ruce. S příchodem robota se práce zrychlila, úkol, který dříve zaměstnával čtyři dělníky, dnes zastanou dva. Uvolnění dělníci šli pracovat na jiné místo ve fabrice.

Reklama
Reklama

Z pohledu ženy se v tuto chvíli neodehrává nic převratného, pro lidstvo jde ale dost možná o zlomovou chvíli. Šedobílý pracovník s kloubovitýma rukama totiž patří do první generace robotů, kteří doslova vystoupili z klece a v továrnách po celém světě spolupracují přímo s člověkem. Jmenuje se YuMi, podle anglického You and Me (ty a já) a správně se mu říká kobot, protože „kolaboruje s lidmi“. Tady v jablonecké továrně Elektro-Praga patřící do skupiny ABB mu ale říkají „Jumík“, a když si ho před rokem za více než milion korun pořídili, byli v České republice úplně první. Dnes už se kolaborativní roboti v zemi počítají na desítky. Příchod strojů, které jsou propojeny s počítačem a zároveň díky senzorům na svých pažích dokážou spolupracovat s lidmi, stále více odborníků označuje za nic menšího než čtvrtou průmyslovou revoluci. Co přesně se pod tímto vzletným označením skrývá? A máme se toho bát, nebo tomu tleskat?

Z Hannoveru do Prahy

Ten nejasný pocit, že se kolem nás rodí něco nového, co zásadně změní naše životy, se objevil na několika místech planety současně. Jako první ho ale jasně artikulovali Němci. Došlo k tomu v lednu 2011 na průmyslovém veletrhu v Hannoveru, kde trojice německých vědců veřejnosti představila svoji vizi toho, jak bude v budoucnosti vypadat průmyslová výroba. První průmyslovou revolucí, již lidstvo absolvovalo, byl vynález parního stroje v 18. století, druhou pak masová strojní výroba, která přišla o sto let později. Třetí revolucí byl vynález počítačů a robotů v šedesátých letech 20. století, zopakovali Henning Kagermann, Wolf-Dieter Lukas a Wolfgang Wahlster povinnou historii. Nyní jsme prý však svědky čtvrté revoluce, která automatizaci a digitalizaci ze zmíněné předchozí etapy propojuje a přidává ještě jednu dimenzi – internet. Robot ovládaný počítačem a připojený k síti dovede nejen komunikovat s předměty a lidmi ve svém okolí, ale také třeba zrychlit či zpomalit tempo výroby podle toho, kolik lidí si právě objednalo v e-shopu zboží, které továrna vyrábí. Chytrá továrna budoucnosti bude fungovat decentralizovaně, její jednotlivé části budou samostatné autonomní jednotky. O rok později byl německé vládě představen plán, jak tyto nové poznatky využít; sepisují strategii s názvem Industrie 4.0 neboli Průmysl 4.0.

Nezávisle na tomto pohybu vzniká v roce 2014 za Atlantikem konsorcium amerických technologických firem, jako jsou Intel nebo IBM, které si dává název Industrial Internet Consortium (IIC). Cílem nově založeného spolku je rozšířit takzvaný internet věcí do všech sfér výroby a byznysu. Američané používají trochu jiný slovník, mluví ale v podstatě o tom samém jako Němci – jak propojit předměty, počítače a internet. Konsorcium začíná vyvíjet experimentální výrobní linky pro chytré továrny budoucnosti, kde spolu všechny součásti komunikují. O rok později se do pelotonu přidávají Japonci: premiér Šinzó Abe představuje zbrusu novou iniciativu a pojmenovává ji Robotická revoluce. Jejím smyslem je rozšířit používání chytrých robotů do výroby, dopravy, stavebnictví a postupně všech částí společnosti.

ČVUT
Mohl by třeba skládat trička do komínků. (Školení robotů na ČVUT ) • Autor: Matěj Stránský

Myšlenky čtvrté průmyslové revoluce se s určitým zpožděním dostaly také do Česka. Jako první je začaly využívat firmy s německými vlastníky jako třeba mladoboleslavská Škoda Auto, která ve výrobě zavedla samořídící vozíky na převoz dílů po továrně. Jiné české továrny v německých rukou zavedly plně digitalizované výrobní linky. Po firmách objevili termín Průmysl 4.0 také čeští politici. Ministerstvo průmyslu a obchodu vytvořilo v roce 2015 po vzoru Němců pracovní skupinu, která dostala za úkol vymyslet strategii, kam by se Česko coby nejprůmyslovější stát v EU (třetinu ekonomiky tvoří průmysl) mělo dál ubírat. Pracovní skupina pod vedením kybernetika Vladimíra Maříka z ČVUT pak loni v létě přišla s dvousetstránkovou koncepcí nazvanou Iniciativa Průmysl 4.0.

Teď průmysl, pak myšlení

Autor koncepce sídlí ve zbrusu nové budově Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) v univerzitním kampusu ČVUT v pražských Dejvicích. Už sídlo ústavu působí docela revolučně. Skleněný věžák je obalený pružnou membránou, která dovnitř podle potřeby nasává teplý či studený venkovní vzduch. Kdo přijede do budovy autem, odevzdá ho do parkovacího boxu, odkud ho transportní výtahy převezou do „skladu“ a při odchodu ho vrátí zpět.

V dokonale samořízeném světě ubude mnoho pracovních pozic ve výrobě.

Tweetni to

„Nejdříve se to sice objevilo v průmyslu, ale ty principy jsou obecné a postupně proniknou do všech sfér života,“ říká o průmyslové revoluci profesor Mařík ve své kanceláři s výhledem na Prahu. A popisuje podle něj nepříliš vzdálenou budoucnost, kdy si zákazník v e-shopu kliknutím myši koupí výrobek, chytrá továrna ho pro něj vyrobí, její sklad sám vybere a přivolá nejbližší samořídící automobil, který ho zákazníkovi doručí domů. Továrna navíc dopředu spočítá, kolik elektřiny bude na výrobu zboží potřebovat a větrníky a solární panely v okolí se mezi sebou samy domluví, kdo energii vyrobí a dodá nejvýhodněji. „Spíš než o revoluci 4.0 bychom měli mluvit o myšlení 4.0. To je v kontradikci s naší představou hierarchického myšlení shora. Budoucnost lidstva jsou samostatné malé regiony, které se budou domlouvat se svými sousedy a budou hledat optimální řešení, spíš než že by shora přicházely příkazy. A to je společnost 4.0,“ shrnuje Mařík.

 

V dokonale samořízeném světě ubude mnoho pracovních pozic ve výrobě, připouští Mařík. V továrnách určitě zbudou pracovní místa pro specializované, dobře vyškolené odborníky, řada lidí se ale bude muset překvalifikovat a věnovat se zcela jiným oborům – například péči o staré lidi. K takovému světu máme ale zatím ještě daleko. Velké firmy jako Š

ČVUT
Cílem je přejít na myšlení 4.0. (Profesor Mařík z ČVUT ) • Autor: Matěj Stránský
koda nebo Siemens jsou na průmyslovou revoluci podle Maříka dobře připravené, malé a střední podniky, které jsou páteří české ekonomiky, ale teprve dělají první krůčky. „Propojují stroje, sbírají data a velmi často se nás ptají, co s nimi mají dělat. Mají to někde v cloudech a chtějí vědět, jak z toho získat pravidla pro fungování celku. Často řeší problém, jak zapojit kolaborativní roboty a jestli je vůbec kupovat. Taky je zajímá prediktivní údržba, tedy možnost na základě dat odhadnout, kdy by mohlo dojít k poruše součástky, a kdy ji tedy vyměnit,“ popisuje Mařík problémy, se kterými se na jím vedený institut obracejí čeští manažeři. V přízemí CIIRC mezitím právě vzniká experimentální výrobní linka neboli „testbed“, kde si budou moci firmy chytrou výrobnu osahat a zvážit, co z ní by se dalo použít i u nich v továrně. Před čtyřmi lety založený institut také nakupuje roboty – zatím jich má deset – a učí je různé činnosti. Zdejší stroje byly nasazeny například při průzkumu území po loňském zemětřesení v italském Amatrice. Jiného robota zdejší pracovníci naučili skládat trička do komínku, další umí obsluhovat hosty v baru. „Jsme teprve ve stadiu zrodu. Teď nás je tu 150, ale brzy to bude dvojnásobek,“ říká Mařík.

Nutnost probuzení

Otázka, co budou dělat lidé, jejichž práci převezmou roboti, ještě celkem nedávno patřila do sféry vědecko-fantastických filmů. S příchodem plně automatických linek se ale přiblížila realitě. Politici všude po světě si nyní lámou hlavu s tím, jak se připravit na svět, kde bude potřeba méně lidí v „procesu“.

V Česku i Německu je nyní rekordně nízká nezaměstnanost a firmy hlásí, že nejsou lidé. Tenhle stav ale nemusí trvat věčně. Podle Národního vzdělávacího fondu (NVF), který se podílel na vzniku zmíněné vládní koncepce Iniciativa Průmysl 4.0, bude v průběhu příštích dvaceti let v Česku ohroženo automatizací 10 procent pracovních míst (konkrétně 400 tisíc lidí) a u dalších 35 procent (1,4 milionu lidí) dojde k podstatným změnám v „pracovní náplni“. Zmíněných 400 tisíc není až takový problém, protože zhruba o tolik lidí se podle klesající populační křivky za příštích 20 let sníží počet lidí v aktivním věku. Větší problém je oněch 1,4 milionu pracovních míst, jejichž povaha se podstatně změní. „Tito lidé dnes mají kvalifikaci, o niž za dvacet let nebude zájem,“ vysvětluje ředitelka NVF Miroslava Kopicová.

Podle Kopicové bude potřeba změnit způsob, jakým se lidé vzdělávají. Už dlouho se mluví o tom, že řada z nás přijde o jistotu jednoho povolání na celý život a bude se muset jednou nebo i víckrát během své kariéry přeučit na jiný druh práce. „Nemáme tu systém celoživotního vzdělávání,“ říká Kopicová. A upozorňuje, že při zaměstnání se dnes dál vzdělává jen devět procent dospělých Čechů, ve Finsku je to 25 procent.

České školství se bude muset změnit a to ve všech třech stupních. Na základních školách bude potřeba více rozvíjet tvůrčí stránku místo tradičního memorování, myslí si Kopicová. V nadcházející éře, pro niž bude typické víckrát za život měnit své zaměření, bude mít velkou hodnotu kvalitní všeobecný přehled, což podle Kopicové zvyšuje hodnotu gymnázií. Učňovské školství bude muset projít změnou – v současnosti existuje celkem 300 státem uznaných oborů, přičemž polovina vyučených po škole ve svém oboru nepracuje. Naopak platí, že řada velkých průmyslových firem si dnes budoucí zaměstnance vychovává na vlastních školách.

Obecně lze říci, že ve všech oborech v budoucnosti bude potřeba mít základní počítačovou gramotnost, což podle Kopicové velká část populace (32 procent) stále nemá. Tento stav se ale zlepšuje – před deseti lety to bylo 45 procent. „Celkově to nevidím pesimisticky. Ale budeme se muset probudit,“ soudí Kopicová.

V jablonecké továrně na zásuvky se nikdo robotů nebojí a ani výpočty o rušení pracovních míst se tu zatím nepotvrzují. „Když jsme robota koupili, chodily sem doslova výpravy zvědavců. Všichni chtěli vidět Jumíka. Lidem to ukazuje, že firma má dobrý směr a dělá se všechno pro to, aby tu byla i za dalších 150 let,“ říká ředitel Petr Kovář. Schopných lidí je podle něho dnes nedostatek a firma dva lidi uvolněné nákupem robota ihned přesunula na jinou práci s vyšší přidanou hodnotou.

Robot YuMi není jediným prvkem Průmyslu 4.0, který v továrně funguje. Část výrobní linky je dnes digitalizovaná, takže pracovníci nemusejí nic zapisovat na papír a stroje jim pomocí zvláštních čidel samy předem hlásí blížící se riziko poruchy. „Čtvrtou průmyslovou revoluci vnímám především jako spolupráci lidí s roboty. Ještě dále je v procesu zapojena umělá inteligence. Systémy jsou schopny mluvit mezi sebou. Přijde objednávka, zapne se linka a vše sama vyrobí. To je ale ještě dlouhá cesta,“ říká Kovář.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Petr Horký

redaktor, fokus

horky
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte