Výbor britských Židů přirovnal čínský postup vůči Ujgurům k holocaustu

Konzervativní poslankyně Nusrat Ghani se v britském parlamentu zabývá lidskoprávní úpravou zákona o zahraničním obchodu. Novela, kterou spolu s dalšími prosazuje, usiluje o to, aby britský soud na základě žaloby třeba i zahraniční skupiny občanů mohl rozhodnout o genocidě - a pokud by byl daný stát uznán vinným, poslanci by pak vyzvali vládu k zastavení obchodů s touto zemí.

Hodně se v souvislosti s novelou mluví o tom, že by úprava zákona mohla být vztažena na Čínu kvůli tamní genocidě Ujgurů. Co vás osobně přimělo se tématem zabývat?

Můj zájem o to, jak jiné státy zacházejí se svými občany nebo menšinami, se rozvinul během mého působení v parlamentu. Několik prvních let po zvolení jsem byla členkou výboru pro vnitřní záležitosti, kde jsme řešili řadu palčivých témat od extremismu přes antisemitismus až po praní špinavých peněz organizovaným zločinem v londýnském realitním průmyslu. V poslední době se zaměřuji také na to, nakolik se firmy chovají eticky, nakolik jsou skutečně rozmanité. I když se tak řada z nich označuje, realita je mnohem složitější, v jejich dodavatelských řetězcích mimo Západ dochází k otrocké práci a zneužívání lidských práv. A některé vlády se chovají stejně.

To je tedy právě případ Číny a jejího přístup k ujgurské menšině v provincii Sin-ťiang…

V tisku se objevila konkrétní svědectví a příběhy, před kterými nelze zavírat oči. Je děsivé číst si o zneužívání lidí, nucené sterilizaci a systematickém znásilňování, ke kterému dochází na základě etnicity. V převýchovných táborech, jež Čína vybudovala pro internaci Ujgurů, jsou podle našich poznatků až dva miliony lidí. To je ohromné číslo, jinde na světe tohle nemá obdoby. Největší a nejvýznamnější britská židovská organizace Board of Deputies of British Jews přirovnal čínský postup vůči Ujgurům k holocaustu. Je to zkrátka otřesné.

Ve světě se debatuje právě o tom, zda to, co se Ujgurům děje, je skutečně genocida. Jak to vnímáte vy?

Jediným orgánem, který může aktuálně vyhlásit genocidu, je Mezinárodní trestní tribunál na základě doporučení Rady bezpečnosti OSN. Jenže v OSN mají právo veta země, jako je právě Čína nebo Rusko, a často je zneužívají, když se to týká prohřešků jich samých, jejich spojenců nebo zemí, kde mají nějaké zájmy. Legislativa, kterou jsme v britském parlamentu připravili, na tuhle paralýzu reaguje. Chceme Ujgurům a dalším umožnit, aby byli vyslyšeni u našich soudů, když se na ně obrátí, a aby naše soudy měly pravomoc určit, jestli se jedná o genocidu. Pokud budou uznáni za oběti tohoto zločinu, chceme, aby naše vláda musela následně řešit své obchodní styky Čínou.

Co je vaším cílem?

Jak víte, Velká Británie opustila Evropskou unii, teď jsme zodpovědní za své obchodní dohody sami. V oblasti životního prostředí a životních podmínek pro zvířata máme normy správně nastavené a chceme dodržovat ty nejvyšší standardy. Pokud jde ale o genocidu, je naše legislativa nedostatečná. Nesmíme přehlížet, co se momentálně děje v Sin-ťiangu. Jde nám o to, aby byla vláda nucena na tyto věci reagovat - a zvážit, jestli s takovým státem chce dál dělat byznys a za jakých podmínek.

Co přesně by měla vláda dělat?

Mluvili jsme o legislativě, která vzniká. Z mého pohledu jsou tu dvě věci, které lze činit již nyní. Vláda by mohla uvalit cílené sankce ve stylu Magnického zákona podobné těm, které uplatňují Spojené státy vůči vybraným představitelům Ruska. Druhou věcí je vyvíjet tlak na dodavatelské řetězce, aby nevyužívaly otrockou práci Ujgurů. Nelze uplatňovat jen kritérium obchodu a zavírat oči na lidským utrpením.

Jak přesně by měl vztah Velké Británie s Čínou vypadat?

Jsem realistka a chápu, že budeme muset s Čínou spolupracovat na řadě otázek - v neposlední řadě, co se týká klimatu a výzkumu. Je ale zároveň klíčové, aby globálně působící Velká Británie měla vztahy s Čínou založené i na hodnotovém přístupu. Brexit je příležitost znovu si říct, jaké hodnoty chceme hájit, a to i v obchodě. Voliči v mém okrsku se zajímají, odkud pochází zboží, které kupují. Firmy působící v provincii Sin-ťiang by například byly a priori v „podezření“, že využívají nucenou práci - a pokud by chtěly dovážet zboží do Británie, musely by nám prokázat opak.

Nebojíte se podrážděné reakce Číny?

Reakcí Číny se vůbec nezabýváme. Je to debata hlavně o nás samých.