Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

Volební programy: Pravice nikdy nemluví o zvyšování daní, ANO už neslibuje boj proti korupci

S politologem Lubomírem Kopečkem o významu a signálech volebních programů

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Velkou analýzu volebních programů čtyř uskupení - ANO 2011, ČSSD, koalic Spolu a PirStan  - nabízí Respekt  37/2021. Stejně zajímavé je však srovnávat programy jednotlivých stran s minulými volebními obdobími i to, proč v nich některé body chybějí. „Programy většina lidí nečte, ale fungují jednak jako něco, co má zjevně spjatost s kampaní stran, a jednak mají určitý význam i pro povolební vyjednávání o vládě,“ říká k tomu politolog z brněnské Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček.

Jsou letošní programy hodně rozdílné ohledně formy i obsahu než před minulými sněmovními volbami?

Je nutné vzít to po stranách. Když to vezmu z hlediska ANO Andreje Babiše, tak oproti roku 2017 se teď rozhodli, že velký program nepotřebují. Tehdy jím velkým programem ANO reagovalo na rok 2013, kdy byl program hodně kusý a vznikal na poslední chvíli. Ale letos došli k závěru, že velký program už nepotřebují, protože mají Babišovu knihu, která je z hlediska prezentace a pozornosti atraktivnější. Výsledek je, že program ANO je mnohem kratší a v řadě věcí je mnohem obecnější. Například o důchodové reformě tam není v podstatě ani slovo, což je znovu reakce na předešlý volební program - v něm byla důchodová reforma jako první velký bod a priorita, ale za čtyři roky z toho nezbylo vůbec nic. Podrobně je naopak popsáno zdravotnictví, kde je vidět, že program na důchodce necílí pouze zvyšováním penzí, nabídka je detailním výčtem, co všechno ANO z hlediska nemocnic a zdraví postaví a zařídí. Přestože ANO věnovalo programu mnohem menší pozornost než před čtyřmi lety, úplně jej neodbylo.

Naopak velmi podrobný program mají Piráti a Starostové, kteří představili text na několik set stran. Dá se říci, který z těchto dvou pólů funguje lépe?

Podle mě je program této koalice naprostý extrém. Na jedné straně jsou důvody vcelku pochopitelné. Když se podíváte na programy Starostů a Pirátů z minulých sněmovních voleb, byly dlouhé už tehdy. A bylo to spojeno s tím, že se obě strany snažily vystupovat jako velmi kompetentní. Je třeba brát v úvahu, že Piráti měli tehdy poprvé šanci vstoupit do Sněmovny a Starostové jako samostatná formace vlastně taky. A v roce 2021 jsme v situaci, kdy to ještě rozvinuli - tentokrát s vizí, že chtějí vládnout. Navíc u Pirátů byla na začátku jejich existence velmi úzká programová nabídka zaměřená na digitalizaci a boj s korupcí - a to, co prezentují nyní, má vypadat jako plnohodnotný program vládní strany. Má to být nabídka řešení v podstatě pro cokoliv, ale má to samozřejmě velké minusy. V České republice jsou takové programy v praxi prakticky nevyužitelné.

Lubomír Kopeček  • Autor: MARTININDRUCH.CZ
Lubomír Kopeček • Autor: MARTININDRUCH.CZ

Jak to?

Vždycky tu jsou buď početné vládní koalice, nebo menšinové vlády, což znamená potřebu hledat kompromisy. Už teď v programu Pirátů a STAN kompromisy jsou, ale v případě, že budou vládnout, jich bude mnohem víc. A příliš velký programový detail může hledání kompromisů spíš komplikovat.

A ještě program Spolu. Ten před nedávnem obsahově kritizoval Daniel Prokop. Podle něj tato koalice nemůže své sliby splnit, protože to příjmy státu podle jejich receptu nepokryjí. Zároveň řekl, že to voliči vědí, a chápou tak programy coby jakousi ukázku směřování a nevidí v tom úplnou lež. Co nám programy tedy vlastně nabízejí?

Co se týče Spolu - žádná pravicová strana nebude před volbami nabízet svým voličům zvyšování daní. To by ani v Česku, ani nikde jinde pravice neudělala. Jsme samozřejmě v situaci, kdy je jasné, že schodky státního rozpočtu produkují zadlužení, které budeme muset řešit. Do volebního programu ale z pochopitelných důvodů nemůžete voličům napsat, že jim zvýšíte daně. Na druhé straně máte levici, KSČM nebo ČSSD, které naopak mají představu zdanění bohatých, ale to je něco jiného. Jinak když hodnotím program Spolu obecněji, je kompromisem mezi třemi stranami. Je to vidět například ve vztahu k Evropské unii, kde je program formulovaný obecně a stručně. To je samozřejmě dáno tím, že je tu rozpor mezi euroskeptickou ODS a dvěma menšími stranami, které jsou eurooptimistické. Pak jsou tam ale poměrně překvapivé záležitosti.

Jaké?

Program například věnuje velkou pozornost environmentální problematice a hlavně udržitelnému rozvoji, což ODS nikdy v takové podobě neměla. Myslím, že to není dané pouze dvěma menšími stranami, ale třeba také místopředsedou ODS Alexandrem Vondrou. Zdůrazňuji to proto, že ekonomická část programu Spolu nijak překvapivá není, ale tyto prvky ano.

Říkáte, že žádná pravicová strana si nemůže dát do programu zvyšování daní. Souhlasíte tedy, že program nenabízí úplnou pravdu?

Program prostě na některé věci neříká nic. Vezměme si spotřební daně, například na alkohol nebo cigarety. To je něco, co program Spolu z hlediska zvyšování nevylučuje. ODS i po starší zkušenosti z doby vnitřních sporů v Nečasově vládě nebude chtít sahat na sazby daně z příjmu fyzických a právnických osob. Ale může sáhnout na jiné věci, které jsou obhajitelné i před vlastními voliči, například právě zvýšení oněch spotřebních daní. To dělaly i pravicové vlády - zvyšování daní, které lidé berou jako nutné zlo.

Zmínil jste knihu Andreje Babiše - není i ukázkou, že programy už dnes voliče tolik nezajímají?

Nejde to paušalizovat. V nějaké podobě se program do volební kampaně promítne. Dobrý příklad je SPD Tomia Okamury, která se tvorbou větších programů nikdy nezatěžovala, ale když se podíváte do jejich programu, tak jejich tři nejdůležitější body kampaně – odpor k imigraci, odmítání EU a sociální otázky – jsou tam silně zastoupené. Podobně když sledujete Babišovo ANO: v programu se sice rozsahově méně hovoří o imigraci nebo o skeptickém postoji k EU, ale zmíněno to je, dokonce mezi prvními prioritami. A stejně tak je to vidět v tom, s čím tato strana v kampani operuje. Programy sice většina lidí nečte, ale fungují jednak jako něco, co zjevně má s kampaní stran spjatost, jednak mají určitý význam i pro povolební vyjednávání o vládě.

V aktuálních programech není vždy „velká“ a zároveň dobře popsaná vize, z níž poznáme, jakou chtějí strany vytvořit společnost. Je to chyba?

Je dobré si uvědomit, že volební programy jsou v první řadě jednorázová záležitost pro čtyřleté období. Většina stran má ale i dlouhodobý či základní program. Například ČSSD má představu výrazného zvyšování minimální mzdy nebo důchodů, zkracování pracovní doby, to jsou věci, které se dají najít nejen ve volebním programu, ale obecněji formulované v programu dlouhodobém. Určitá vize, kam má společnost směřovat, v tom pozorovatelná je. A ČSSD s ní dlouhodobě operuje - ty prvky najdete i ve volebním programu z roku 2017. Jiná věc je realističnost těchto bodů v situaci roku 2021.

Jak to myslíte?

ČSSD teď neřeší otázku realističnosti svého volebního programu. Řeší v první řadě otázku, jak zůstat v Poslanecké sněmovně. Přes ekonomickou situaci a velké rozpočtové schodky nabízí program, o kterém ví, že ho se svými pěti šesti procenty ve sněmovně stejně nebude schopna příliš prosazovat. Je to míněno jako něco, co má být hlavně atraktivní a pomoci přitáhnout zpět ztracené voliče.

Má ANO 2011 dlouhodobou vizi? Například právě v knihách Andreje Babiše?

Když srovnáte Babišovu knihu z roku 2017, bylo v ní hodně o tom, co chce ANO udělat, a zároveň tam byl vidět důraz na to, že to udělá. V tomto je současná kniha méně konkrétní: povídavě nadhazuje nápady, ale už tolik neslibuje, že je naplní. Jsou tam samozřejmě i konkrétnější body, například, že chce Andrej Babiš zřídit státní podnik pro výstavbu bytů, ale vůbec si nejsem jistý, jak vážně jeho realizaci v praxi mysleli ti, kdo tu knihu psali. Je zajímavé srovnat to s rokem 2013, kdy ANO poprvé uspělo: ekonomicky bylo liberální, chtělo získat hlavně pravicové voliče, kterým by nikdy takový bod nenabídlo. Krásně to vystihuje neuvěřitelnou pružnost - tedy chcete-li bezpáteřnost. ANO je v rámci lovu voličů schopno udělat obrat o 180 stupňů a žádnou dlouhodobou ideovou vizi nemá. A je tady ještě jedna zajímavá věc. Díval jsem se na program ANO z hlediska brojení proti korupci - a v roce 2021 už o tom v programu není ani slovo. To je oproti roku 2013, ale i roku 2017 velký rozdíl. Kdysi velké téma ANO úplně zmizelo.

Změnil se za poslední roky obsah volebních programů s nově vzniklými stranami?

Tohle je na české politice strašně zajímavé: v roce 2010 a ještě více pak v roce 2013 se výrazně změnila dosavadní struktura stranické soutěže, která byla od devadesátých let založená na socioekonomické ose, kde byly hlavními póly ODS a ČSSD. Obě strany už české politice dávno nedominují, ale ekonomická a sociální témata zůstala a jsou dnes v programech většiny stran nejdůležitější. Otázky, kolik chceme přerozdělovat, a jestli vůbec chceme přerozdělovat, jak moc chceme regulovat nájem bytů nebo podoba zdravotnictví, to jsou typické věci, které jsou s tím spojené, a je v nich vidět velká kontinuita. Samozřejmě jsou i jiná témata jako stejnopohlavní sňatky, imigrace nebo postoj k EU, ale pořád je to u většiny stran spíš doplněk. Zároveň je pravda, že ve volební kampani jsou právě taková témata vidět hodně, protože jsou emočně chytlavá.

Takže se témata příliš nezměnila?

Pořád přetrvává představa, že sociálně ekonomické záležitosti jsou pro lidi v Česku podstatné, a proto se v programech promítají. A tahle představa je i u ANO. Dnes se dá bez nadsázky říct, že volební program, který ANO nabízí, je laděný levicově. Tím neříkám, že je ANO levicové, podstata této strany je spojená s jejím lídrem. ANO ale používá témata, která jsou v české politice tradiční. A vystihují je sliby jako: přidáme důchodcům, postavíme nemocnici, zvýšíme rodičovský příspěvek. To jsou věci, které se tu objevovaly dávno před vznikem ANO. A také u většiny mladších stran pořád ekonomická a sociální témata hrají důležitou roli.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].