Mysleli jsme si, že nic jako zákaz potratů už nemůže nastat
 
Národní pochod pro život a rodinu---National March for Life and Family
Národní pochod Hnutí Pro život, Praha, 2019 • Autor: ČTK

Až skandální výroky ohledně pomoci Ukrajinkám znásilněným ruskými vojáky upozornily širší veřejnost na názory ultrakonzervativního Hnutí pro život, které do té doby promyšlenou strategií sbíralo podporu politiku, lékařů i známých osobností. Úspěšnou taktiku převzalo od zahraničních kolegů, kteří novou strategií zahrnující generační obměnu či profesionalizaci reagují na prudké společenské změny posledních let. „Ultrakonzervativní hnutí vzala náboženské názory a hodnoty a v transformované podobě je prosazuje skrze aktéry občanské společnosti - nevládní organizace, think-tanky, právnické organizace. Pracují proti lidským právům za použití nástrojů lidskoprávních organizací,“ vysvětluje Neil Datta, který založil a vede Evropské parlamentní fórum pro sexuální a reprodukční práva.

Říkáte, že jste začali ultrakonzervativní organizace soustavněji sledovat poté, co jste si všimli opakujících se vzorů v jejich chování a komunikaci. O jaké vzorce šlo?

V roce 2010 nás kontaktovali naši spolupracovníci v Lotyšsku, že se v centru Rigy koná výstava, která má zobrazovat dvaadvacet interrupcí, k nimž denně v zemi dojde. Šlo o malé plastiky plodů a tvářilo se to jako umění. Pak se objevil pokus zpřísnit potraty v Portugalsku, následovaly podobné situace v dalších zemích. Všimli jsme si, že na různých místech se objevují ti samí lidé, ty samé organizace - a co vypadá jako vzájemně nesouvisející a přirozená vzniklá aktivita “zespoda”, je ve skutečnosti propojené. Takže jsme začali zkoumat jejich vzájemné vztahy a sledovat, jestli zamíří do politiky, budou mít v úmyslu ovlivňovat legislativu, rozdělování veřejných peněz a další otázky.

2643363-niel
Neil Datta • Autor: ČT24

A to se stalo.

Ano, přesně to se stalo. Na začátku byly hlavním tématem interrupce, ale postupně se záběr témat rozšířil na LGBT, práva dětí, sexuální výchovu, Istanbulskou úmluvu, obecně genderová témata. Pokud by se jejich cíle reálně naplnily, tak se postavení žen vrátí o desítky let zpět. Já osobně jsem si toho pohybu všiml ještě dřív, protože jsem vyrůstal ve Spojených státech, a tam je velmi aktivní pravicové křesťanské protipotratové hnutí. Ale jako Francouz jsem si zároveň dlouho říkal, že to jsou zkrátka Američané a že Evropa je někde úplně jinde. Že jsme mnohem dál a všechna tato témata jsme dávno vyřešili. Jenže to tak není.

Byl pocit, že ultrakonzervativci jsou možná v Americe, ale v Evropě to dávno není téma, nakonec jedním z faktorů, kterým jim pomohl?

Bezpochyby. Jednak byli lidé přesvědčeni, že změny, kterých se dosáhlo v oblasti lidských práv od šedesátých letech, jsou zakotveny v samých základech naší společnosti - a že návrat do dob před těmito posuny jednoduše není možný. Jsou samozřejmě rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, ale tento pocit byl velmi rozšířený. A zároveň se lidé mylně domnívali, že tyto změny jsou zakotveny pevněji, než reálně jsou.

A není to tak?

O interrupci se v Evropě často mluví jako o ženském právu. Ale když se podíváte na právní rámec umělého potratu, pak v některých zemích nejde o právo, ale trestný čin, který není stíhán, pokud se odehraje za určitých podmínek. Tahle specifická situace vznikla v sedmdesátých a osmdesátých letech jako kompromis, který byl přijatelný pro společnost. Ve většině zemí se však legislativa nezměnila, ačkoli doba se naopak velmi proměnila. Takže je možná na čase tyto zákony změnit tak, aby odpovídaly lidskoprávnímu charakteru reprodukčních práv.

Je propojování a mezinárodní spolupráce ultrakonzervativních organizací spíše přirozený proces, nebo to byl projekt s jasným cílem, který měl nějaké architekty?

Vzhledem k tomu, že víme, kdo, jak a proč zorganizoval první setkání, z nichž se to pak vše vyvinulo, platí druhá možnost. Počátek intenzivní mezinárodní spolupráce antigenderových hnutí spadá do konce roku 2012 a začal být patrný během roku 2013. První setkání zastřešující organizace, z níž se později stala tzv. Agenda Europe, se odehrálo v Londýně a jeho cílem bylo vytvořit křesťanský think-tank, který bude propagovat hodnoty života a rodiny v Evropě. A to načasování samozřejmě není náhodné. V té době jak Francie, tak Velká Británie legalizovaly stejnopohlavní manželství. Viděno pohledem ultrakonzervativců v ten okamžik ztratili dva pilíře západní demokracie a došlo jim, že mají jen málo času, než přijdou úplně o všechno. V roce 2014 totiž následovaly Spojené státy a další země. Stejnopohlavní manželství najednou nebyl jakýsi podivný skandinávský koncept, stal se z něj mainstream ve významných západních zemích.

Reklama
Reklama

Čtěte také: Když praskne bublina

Dá se o „prvotních“ organizátorech říct něco bližšího?

Lidi, kteří organizovali zmiňované setkání v Londýně, nazýváme “zástupci Vatikánu”, což znamená, že jde o lidi, kteří oficiálně katolickou církev nereprezentují, ale mají k ní dlouhodobě velmi blízko, což víme jednoduše proto, že jsme si to přečetli v jejich životopise. Jeden z nich byl třeba právním poradcem stálé mise Svatého stolce u OSN. Na počátku byli v kontaktu s třiceti až čtyřiceti národními organizacemi, v roce 2016 už jich byly více než tři stovky z nejrůznějších evropských zemí. A jsou dlouhodobě velmi důslední - spolupracují třeba i s organizací působící na Faerských ostrovech, což je malé souostroví patřící Dánsku, kde žije asi padesát tisíc lidí.

To zní tedy opravdu cíleně, možná až na hranici konspirací…

Jednoznačně. Ale popsat tuhle jejich strategii neznamená, že podléháte konspiračním teoriím o nějakém spiknutí, jednoduše analyzujete vzestup moderního sociálního hnutí, které si postupně a promyšleně buduje podporu. Mezinárodně spolupracuje (kromě Agendy Europe) také na platformě zvané Světový kongres rodin a také se postupně generačně obměňuje a profesionalizuje. Mimochodem generační obměna je taky klíčová - mnoho lidí si myslelo, že stačí počkat a se staršími protipotratovými aktivisty zmizí i tohle téma. Organizace na podporu ženských práv nakonec postupují stejně.

Lze říci, že se ultrakonzervativní organizace v tomto směru přímo inspirovaly právě u organizací lidskoprávních? Že vědomě přejímají jejich taktiku?

Ano. Katolická i další křesťanské církve postupně ztratily vliv, který měly na společnost a politiku. Zhruba do padesátých let dvacátého století platilo, že církev určovala společenské normy a ovlivňovala politiku, ale posléze tuto roli převzala občanská společnost. Ultrakonzervativní hnutí vzala náboženské názory a hodnoty a v transformované podobě je prosazují skrze aktéry občanské společnosti - nevládní organizace, think-tanky, právnické organizace. Takže pracují proti lidským právům za použití nástrojů lidskoprávních organizací. Mimochodem často jsou přítomni ve městech, kde významné lidskoprávní organizace sídlí - v Evropě je to Vídeň nebo Ženeva.

13
Demonstrace proti protipotratovému zákonu v Polsku • Autor: Milan Jaroš

Jsou další fáze tohoto procesu?

Aktuálně vidíme další dvě - z občanské společnosti se přesouvají do světa politiky. Strany v mnoha zemích včlenily do své vnitřní struktury buď aktivisty těchto hnutí nebo celé organizace, další přebírají jejich postoje. Dobrým příkladem je španělská krajně pravicová strana Vox nebo Alternativa pro Německo. A v některých zemích pak takové strany slaví úspěchy. Dalším typem pronikání těchto postojů do politiky je situace, kdy jiné politické strany využívají těchto nástrojů a témat pro zisk politických bodů a udržení moci. Tento postup “seshora dolů” vidíme třeba u maďarského premiéra Viktora Orbána. V Polsku vidíme opačný pohyb zdola nahoru, kde různé organizace tlačí na vládní stranu Právo a spravedlnost.

O co jde v té druhé fázi?

O diplomacii, kde vlády a státy prosazují antigenderovou zahraniční politiku.

A znovu tak vlastně „opisují“ - protože genderový rozměr do diplomacie vnesly třeba skandinávské státy. Co konkrétně se v této zahraniční politice prosazuje?

Jde o nejrůznější přístupy. Maďarsko jde třeba cestou organizování demografických summitů, kam mimochodem jezdil i český premiér Andrej Babiš. Demografické problémy a výhledy jsou samozřejmě pro politiky legitimním důvodem ke znepokojení a tématem k široké debatě. Nicméně odpovědi, které na těchto summitech padají, jsou dané tím, koho tam zvou jako řečníky - šéfa největší evropské protipotratové sítě, zástupce amerických homofobních organizací a podobně. Z toho pak vyplývá, že za krizi mohou gayové a lesby, protože nemají děti, a jedním z řešení je zakázat interrupce.

Plus moderní ženy, které chtějí pracovat a vzdělávat se…

… tedy sobecké ženy, které nechtějí rodit a místo toho se věnují jiným věcem. Tímto směrem se upíná další typ měkké diplomacie. Na jedné takové akci organizované Ruskem jsem před časem byl. Jde o Euroasijské ženské fórum, obrovská nablýskaná konference, kterému předsedá šéfka horní komory ruského parlamentu Valentina Matvijenková. Měla být řeč o ženských právech, ale řekl bych, že spíš než o ženách se tam mluvilo o dámách. Jde totiž o velmi paternalistický pohled na ženy. Ano, mohou mít stejné pracovní příležitosti, ale hlavně by měly být za každé okolnosti krásné a ženské, měly být zejména matkami a pečovatelkami. A symbolická byla také přestávka na kávu, během které mělo dojít na to, co - slovy organizátorů - ženy skutečně chtějí. Což byl patnáctiminutový “makeover”, který nabízela kosmetická společnosti. O ženských a lidských právech se tam ve skutečnosti vůbec nedebatovalo.

Irsko referendum
Irové slaví zrušení zákazu potratů, které si odhlasovali v referendu • Autor: REUTERS

Když je řeč o Rusku, z vašich analýz vyplývá, že hraje v celé věci významnou roli. Jednak podporuje ultrakonzervativní hnutí finančně: za posledních deset let se čtyřikrát zvýšil objem peněz tekoucí do těchto organizací a z ruských zdrojů šlo více než 188 milionu dolarů. Jakou motivaci kromě finanční mají evropské organizace pro spolupráci s Ruskem?

Řekl bych, že jde o typ vztahu, kdy západní organizace hrají roli užitečných idiotů. Pro mnoho z nich Rusko slouží jako model, jak může společnost vypadat.

Ale musí vidět, že Rusko mělo už před válkou ohromné problémy…

Jenže jim se líbí silná macho figura prezidenta Putina, líbí se jim, jak obhajuje křesťanské a tradiční hodnoty. A líbí se jim, že právě v Rusku jsou konečně oceňováni, respektováni, navíc od vysoce postavených státníků. To se jim na Západě opravdu neděje. Doma jsou na okraji společnosti, v Rusku je vítají v Kremlu. A Rusové vědí, jak na tohle zahrát.

Když mluvíte o užitečných idiotech - jsou si tedy západní organizace vědomy, že je Rusové využívají v hybridní válce, aby dále polarizovali západní společnosti a rozdmýchávali kulturní války?

To nevím, ale v Putinovi vidí obdivuhodnou figuru a s Rusy přicházejí peníze, které jim umožňují přiblížit se k jejich cílům.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Silvie Lauder

vedoucí rubriky, Fokus

Silvie Lauder
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1720

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte