Dobré rodičovství se dá naučit, nejdůležitější je projevovat vřelost

Dlouhodobě upozorňujete na to, že vychovávat děti v chudobě a sociálním vyloučení je extrémně náročné. V čem?

Chudoba rodičům způsobuje chronický stres a ten pak třeba i úzkosti a deprese. Stres se odráží v partnerském vztahu, rodiče se víc hádají, nejsou schopní se na děti napojit, nevidí jejich potřeby a neumějí na ně adekvátně reagovat. A to ani když jsou pak děti větší a už umějí říct, co potřebují. Každý vztah je tanec, v němž na sebe dva lidé vzájemně reagují. Tak se vyvíjí citová vazba, neustálou interakcí mezi rodičem a dítětem. Ve chvíli, kdy je jeden z tanečních partnerů kvůli stresu odpojený, interakce neplyne hladce. Dítě neustále zažívá pocit, že rodič není přítomný, může si vytvořit takzvanou úzkostnou nebo vyhýbavou citovou vazbu. Zkrátka už nepočítá s tím, že by tam pro něj někdo byl. Tohle je hlavní riziko u menších dětí.  

A u větších?

Dospívající zazívají dopady chudoby napřímo. Vnímají, že nemají takové příjmy jako jejich vrstevníci, často se cítí méněcenní a nepřijímaní. Tohle všechno včetně narušeného vztahu s rodiči může vést k tomu, že děti prospívají hůř ve škole. Dívky mají sklon k depresím, úzkostem a sebepoškozování, chlapci zase k rizikovému chování, agresivitě vůči spolužákům. Rodina to pak není schopná řešit a škola ji mnohdy neumí odkázat někam, kde jí s tím pomůžou.