Viliam Buchert

Miloš Zeman nezůstal nic dlužen pověsti kontroverzního politika. Ukázala to i kniha Vzestup a pád sociální demokracie. Na otázku, proč a jak o ní informovala Mladá fronta Dnes, existují jednoduché odpovědi.

Na první pohled nemá teroristický útok na vlak u amerického Phoenixu z minulého pondělka pranic společného s případem japonské náboženské sekty Ómu šinrikjó, která v březnu zaútočila bojovým plynem sarinem na tokijské metro: zemřelo 11 lidí a přes 5 000 se přiotrávilo (podrobně viz Respekt 24/95). Jedna souvislost tu ale přece jenom je.

Dívá-li se někdo rád na běh dějin jako na zrychlený film, ať vyrazí do Hongkongu. Vše, co se tam dnes odehrává, je vlastně reakcí na postoje komunistické Číny, která 1. července 1997 převezme správu nad dnes nejvýznamnější výspou britského kolonialismu.

Demokracie, tvrdí sebevědomí východoasijští vůdci, náleží k hodnotovému systému Západu, který je asijské kultuře cizí. Oslněni hospodářským růstem, favorizují specifickou "asijskou cestu", pro niž je příznačný ekonomický pragmatismus, vlažný vztah k lidským právům a pozoruhodná tolerance k autoritářským režimům.

Mohutná vlna zatýkání čínských disidentů se pravidelně zvedá každé jaro. Vždy před výročím masakru na pekingském náměstí Tchien-an-men, jež připadá na 4. červen, jsou odpůrci režimu vyváženi policií na několik týdnů mimo hlavní město, drženi násilím v hotelích nebo musí podstoupit vyšetřování a čelit vyhrůžkám.

Bývalý ministr obrany Spojených států Robert McNamara před několika dny šokoval Ameriku svými memoáry, v nichž válku ve Vietnamu označil za "velký a tragický omyl".