Tomáš Němeček

Anna Lindh, die sechsundvierzigjährige Mutter zweier Söhne und schwedische Außenministerin, rief in den Menschen dieselbe Sympathie hervor wie ihr Land als solches in den Augen der Welt.

Vlastimil Tlustý (48) hat sein Studium an der Fakultät für Mechanisierung der Landwirts-chaftlichen Hochschule Prag absolviert. Er arbeitete im Forschungsinstitut für Landwirtschafts-technik, im Jahre 1986 trat er in die Kommunistische Partei ein. Später war er Mitbegründer der ODS.

IVAN LANGER (38) vystudoval medicínu v Olomouci a práva v Praze. Celou kariéru prožil ve státní správě a politice. Začínal jako tajemník ministra spravedlnosti, od roku 1996 je nepřetržitě poslancem ODS, od roku 1998 místopředsedou sněmovny. Je považován za jednoho z hlavních spojenců současného předsedy strany Mirka Topolánka, v jeho stínové vládě je ministrem vnitra. Byl místopředsedou ODS v letech 1998–2002, znovu zvolen na loňském kongresu. I. Langer je ženatý a má dvě děti.

JIŘÍ PŘIBÁŇ (37) patří k předním českým právním teoretikům současnosti. Je profesorem právní filozofie a sociologie, zabývá se ústavním právem. V roce 1989 vystudoval Právnickou fakultu UK, kde v následujících letech přednášel. Od roku 2001 pracuje na plný úvazek na britské Cardiff Law School. V češtině vyšly například jeho knihy Sociologie práva (1996), Disidenti práva (2001), Právo a politika konverzace (2001), Jací můžeme být (2004). J. Přibáň je ženatý, po většinu roku žije ve Walesu.

Zapomeňte na starý Ústavní soud. Už to není instance poslední záchrany pro ty, jimž komunisté sebrali majetek – naopak. Ve sporu o zámek Opočno se zde minulý čtvrtek nedomohla ochrany restituentka proti státu, ale stát proti restituentce. A nešlo o náhodné či technické rozhodnutí – byl to silný výrok, jakési pomyslné „programové prohlášení“ nových ústavních soudců. Tedy ještě jednou: 13. ledna 2005 skončilo v České republice navracení velkého majetku; soudní cestou se ho už nikdo nedomůže.
Tvář nového konstitučního tribunálu pod předsednictvím Pavla Rychetského dosud není zcela zřetelná, pomalu se však začíná rýsovat. Už podruhé pomohli soudci silnějšímu proti slabšímu, ve shodě s politickým přáním. Není vyloučeno, že ještě někdy v budoucnu příjemně překvapí. Dosavadní étos této instituce je však pryč.

Jaké důležité události očekáváte v České republice v roce 2005? V novoroční anketě Respektu mezi padesátkou osobností zdejšího veřejného života (od ekonomů přes společenské vědce až po astrologa) zněla nejčastější odpověď: vůbec žádné.

It sounds like an entertaining trivia question: What do Great Britain, Denmark, Poland, and the Czech Republic have in common? But the answer is not that amusing. Analysts and politicians of other European countries expect that this foursome will dislodge European Union's new foundational stone, its first constitution.

Zní to jako hlavolam ze zábavného kvízu: co mají společného Velká Británie, Dánsko, Polsko a Česká republika? Odpověď už příliš zábavná není. Od této čtyřky analytici i politici z ostatních zemí Evropy očekávají, že zamítne nový základní kámen Evropské unie, její první ústavu. Nikdo přesně neví, co by následovalo. Pokud však pracně vyjednanou konstituci vetuje méně než pět států, reálně jim hrozí dosud nevídaná odpověď ostatních – vyloučení z EU.
„Když ústavu zamítne jedna malá země, stane se izolovaným páriou. Bude čelit ekonomickým i politickým sankcím, “ říká stínový ministr zahraničí Jan Zahradil z ODS. I s tímto vědomím však jeho strana na nedávném kongresu jasně doporučila Čechům říci v referendu NE.

Nebývá zvykem psát při výroční bilanci o tom, co se mohlo stát a nestalo. Pro rok 2004 jsou však z českého pohledu významné čtyři právě takové ne-události.
Nepřišel žádný teroristický útok. Celý prostor bývalého Rakouska-Uherska zatím na mapě atentátů chybí, což v roce Beslanu a Madridu není úplná samozřejmost.
Historický vstup do Evropské unie nepřinesl žádné podstatné potíže – naopak. Optimisté měli pravdu a skeptici se mýlili.
Třetím „ne“ je vysoká neúčast v trojích volbách: nepřišlo 70 % lidí. Je to zpráva o protestu či apatii voličů, nebo o znicotnění politiky v Česku 2004?
Konečně pak se patnáctý rok svobody nestal rokem tlusté čáry za minulostí. A to je možná nejpřekvapivější zpráva.

LIBOR AMBROZEK (38) pochází z Hodonína. Vystudoval systematickou biologii na Přírodovědecké fakultě UK a pracoval jako přírodovědec v hodonínském muzeu. V roce 1990 vstoupil do lidové strany, v roce 1996 byl poprvé zvolen poslancem, v roce 2002 se stal ministrem životního prostředí. Je místopředsedou KDU-ČSL. L. Ambrozek je ženatý, má dvě dcery.

Vládní koalice se po propadu v senátních volbách ocitla v ještě obtížnější pozici než dosud. Zákony už jí nemusí vetovat jen prezident, ale i horní komora – k jejich přehlasování bude potřebovat častěji než dřív všech svých 101 poslanců. Koaliční předáci už se otřepali z počátečního šoku: nejde prý o nic tak vážného. „Poměry sil ve sněmovně zůstaly stejné, a to je rozhodující,“ sděluje šéf lidovců Miroslav Kalousek. Více než optimismus politiků nám však o další potřebnosti tohoto kabinetu řekne debata s experty, kteří mají na starost hlavní úkoly v čase zbývajícím do voleb v létě 2006. Co tedy ještě můžeme od současné administrativy čekat?