Svoboda říkat, že dvě a dvě je pět
JIŘÍ PŘIBÁŇ (37) patří k předním českým právním teoretikům současnosti. Je profesorem právní filozofie a sociologie, zabývá se ústavním právem. V roce 1989 vystudoval Právnickou fakultu UK, kde v následujících letech přednášel. Od roku 2001 pracuje na plný úvazek na britské Cardiff Law School. V češtině vyšly například jeho knihy Sociologie práva (1996), Disidenti práva (2001), Právo a politika konverzace (2001), Jací můžeme být (2004). J. Přibáň je ženatý, po většinu roku žije ve Walesu.
JIŘÍ PŘIBÁŇ (37) patří k předním českým právním teoretikům současnosti. Je profesorem právní filozofie a sociologie, zabývá se ústavním právem. V roce 1989 vystudoval Právnickou fakultu UK, kde v následujících letech přednášel. Od roku 2001 pracuje na plný úvazek na britské Cardiff Law School. V češtině vyšly například jeho knihy Sociologie práva (1996), Disidenti práva (2001), Právo a politika konverzace (2001), Jací můžeme být (2004). J. Přibáň je ženatý, po většinu roku žije ve Walesu.
Ústavní soud se vložil do případu senátních voleb na Praze 11. Potvrdil vítězství Jana Nádvorníka (ODS), jež předtím zpochybnil Nejvyšší správní soud kvůli nečestně probíhající kampani. Vy jste – jako jeden z mála právníků, kteří komentují v novinách rozsudky Ústavního soudu – napsal, že to bylo správné rozhodnutí, ale slabě zdůvodněné. Čím byste ho odůvodnil vy?
Pro mě je základní argument tento: soudům nepřísluší pravomoc posuzovat, zda je kampaň pravdivá, či lživá. Jinak bychom z nich učinili orgány dohledu nad pravdivostí této společnosti. V kampaních zaznívají pravdy i lži, ale hodnotit je musejí voliči.
Tím ale případ nutně nekončí. Pokud soupeř pana Nádvorníka prohrál kvůli lžím v kampani, může zažalovat šiřitele těch lží. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu navíc poukázalo na znepokojující jev: sporné údaje vyšly v radničních novinách,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.