Robert Schuster

Proč vlastně v lednu zvítězil model, který si ještě v listopadu Rakušané ošklivili?

Rakousko odvyká ze závislosti na velkých koalicích. Než pohodlnou dohodu socialistů a lidovců, to raději menšinový kabinet nebo i předčasné volby.

Prohlásí-li vlivný magazín Der Spiegel o nějakém politikovi, že „má karmu pozdního sovětského kádrováka“, nelze to považovat za prognózu úspěchu. Předseda rakouských sociálních demokratů (SPÖ) Alfred Gusenbauer, jemuž byla vzpomínaná charakteristika určena, ale dokázal první říjnovou neděli pravý opak.

Budou pokračovat reformy v režii lidovců? Nebo se vrátí „stará dobrá velká koalice“? Právě o tom rozhodnou nedělní rakouské volby.

Co se nepodařilo zeleným v Česku, mohlo by vyjít po volbách 1. října jejich kolegům v Rakousku. Ještě nikdy nebyli tamní ekologisté tak blízko vládnutí. Hlavní zásluhu na tom má jejich spolkový mluvčí (předseda) Alexander van der Bellen.

Když svého času Rakousko měnilo poznávací značky automobilů z černých s bílými písmeny na bílo-černé, nastal problém. Jak to zaonačit, aby nevypadaly jako německé?

Říká se, že kancelář šéfa německé vlády v centru Berlína, která se rozkládá na ploše 145 metrů čtverečních, patří k největším premiérským úřadovnám v Evropské unii. Přesně měsíc po předčasných volbách do Spolkového sněmu se zdá téměř jisté, že se do ní nastěhuje šéfka konzervativců Angela Merkelová. Jako první kancléřka v německé historii povede velkou koalici křesťanských a sociálních demokratů.
Předcházel tomu více než třítýdenní zápas se sociálními demokraty, kteří nechtěli vzhledem k těsnému rozdílu hlasů uznat její kancléřský nárok. Co je však důležitější: dosud není vůbec jasné, o jaký program se bude vláda CDU/CSU a SPD opírat. Je rovněž otázkou, jak se Merkelová vyrovná se zvláštními zákonitostmi, které s sebou spolupráce dvou největších stran v zemi přináší.

Jak změnit nebo volbami potvrdit vládu během jejího mandátu? V Německu je to složité, jak ukázal minulý týden. V pátek vyslovil Spolkový sněm nedůvěru kancléři Gerhardu Schröderovi. Schröder, který hlasování sám inicioval, chce dosáhnout vypsání předčasných voleb a získat tak nový mandát pro své reformní plány. Německá ústava staví předčasnému ukončení funkčního období parlamentu do cesty řadu překážek a neumožňuje například, aby poslanci sami rozhodli o zkrácení funkčního období. Podle ústavy proto nyní musí uplynout třítýdenní lhůta, během níž se mohou poslanci teoreticky pokusit zvolit kancléřem někoho jiného. Pokud se to nepodaří, může spolkový prezident Horst Köhler parlament rozpustit a vypsat předčasné volby, které by se pak konaly 18. září.

Německo prožívá politické zemětřesení. Výsledky voleb v nejlidnatější zemi, v Severním Porýní-Vestfálsku, přivodily nejenom pád tamní rudo-zelené vlády. Především přiměly spolkového kancléře Gerharda Schrödera k zásadnímu prohlášení: vzhledem k této porážce bude usilovat o vypsání předčasných voleb do Spolkového sněmu. Jako hlavní důvod uvedl šéf německé vlády nutnost získat od občanů nový mandát k pokračování reformní politiky. Zatímco volební prohra levice v její tradiční baště v Porýní a Porúří se obecně očekávala, zřejmě nikdo nepočítal s tím, že kancléř z ní vyvodí tak radikální důsledky.
Podle předpokládaného scénáře, který už schválila všechna důležitá grémia německých sociálních demokratů (SPD), by měl Gerhard Schröder 1. července předstoupit před poslance Bundestagu s žádostí o vyslovení důvěry. Pokud ji nedostane, což se předpokládá, a žádný jiný poslanec nebude usilovat o zvolení do funkce spolkového kancléře, musí prezident Horst Köhler parlament podle ústavy rozpustit a vypsat předčasné volby.

Zasadí-li sedlák strom, smí ho taky porazit, praví korutanské přísloví. Není náhodou, že ho v uplynulých týdnech rakouští novináři připomněli v souvislosti s nejnovějšími záměry Jörga Haidera, předsedy Svobodných.

Rakousko, pro mnohé pozorovatele politicky nudná země, se v poslední době rozhýbalo. Ne snad, že by ve Vídni hrozilo zemětřesení italského typu, ale staré jistoty už jsou ty tam.