Celá desetiletí se dala německá politika přirovnat k jízdě na řetízkovém kolotoči. Každý, kdo na něj usedl, věděl, že se bude točit pořád dokola, jak dlouho jízda potrvá i kolik to celé bude stát. Během několika posledních týdnů ovšem nastaly v Německu nečekané zvraty, které z původně poklidné jízdy na kolotoči učinily horskou dráhu plnou poklidných stoupání a strmých sešupů.
Nejprve se sociální demokraté (SPD) a konzervativci (CDU/CSU) přetahovali týdny o to, zda příští kancléřkou skutečně bude šéfka vítězných křesťanských demokratů Angela Merkelová. Když levice souhlasila, nechala si za to draze zaplatit tím, že získala faktickou většinu v příští vládě. Přestože Merkelová sklidila za tyto ústupky ve vlastních řadách značnou kritiku, pokračovaly koaliční rozhovory zdárně a dokonce se začala rýsovat i shoda na nutných rozpočtových škrtech a ve věci zvýšení daně z přidané hodnoty, což sociální demokracie až dosud tvrdošíjně odmítala.
Pak ovšem proti šéfovi SPD Franzi Münteferingovi minulý týden povstala stranická levice. Její představitelé chtěli obejít tradiční právo předsedy nominovat na post generálního tajemníka člověka, který požívá jeho důvěry, a prosadili svoji kandidátku Andreu Nahlesovou. Müntefering v reakci na to zcela překvapivě rezignoval na nejvyšší stranickou funkci, a aby toho nebylo málo, odmítl svou účast v budoucí vládě i bavorský premiér a předseda CSU Edmund Stoiber. Vznik…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
