Ranní postřeh Šárky Homfray: Kam s dětmi v okurkové sezoně?

Zdálo by se, že léto je časem klidu, odpočinku, volných chvil a dovolených. Vesměs takové i je, ovšem pro určitou skupinu rodičů jde o období stresu, časového i finančního. Rok co rok řešíme jednu jednoduchou otázku: Kam s malými dětmi? Jak naplánovat léto, abychom v minimalistické verzi tzv. pokryli hlídání, v ideální verzi pak strávili společný rodinný čas, oddychli si i samostatně, a dětem nabídli nové zážitky a zkušenosti.

Rok od roku je to pro rodiče náročnější. Prázdniny trvají dva měsíce, školka má letní provoz možná pár týdnů, družina obvykle vůbec. Příměstské tábory jsou většinou už od brzkého jara zaplněné, a pokud ne, jedná se o velkou finanční zátěž. Podobně jsou na tom i pobytové tábory, které navíc ne všechny děti dobře snášejí. Vypořádám se rovnou s argumentem z dob mého dětství – prostě pojedeš a basta. Potřebujeme traumatizovat děti nucenými pobyty jen proto, že je zrovna nemáme kam jinam umístit?

Dostupných prarodičů se zvyšujícím se věkem odchodu do důchodu ubývá. Zákonná dovolená je u většiny lidí stále jen v délce čtyř týdnů – a i pokud by se oběma rodičům podařilo si ji celou vyčerpat v létě, kde je nějaký společně strávený rodinný čas? Samotné děti v útlém věku zůstávat nemůžou, sousedkám je taky úplně nechceme hodit na krk a tak dále a tak dále.

Sólo rodiče to mají ještě složitější a není výjimkou, že skončí pracovní poměr ke konci června jen z toho důvodu, aby mohli být o prázdninách s dětmi – jinou variantu nemají. Řada matek s končící rodičovskou pak se zaměstnavateli zápasí o neplacené volno ze stejného důvodu. Postavení sólo rodičů a matek malých dětí na trhu práce toto všechno pochopitelně zhoršuje en bloc. A jako třešnička na dortu je pak skutečnost, že pokud „přežijeme“ prázdniny, čeká nás finální nálož v podobě začátku školního roku. Na tento okamžik si řada lidí na Úřadu práce žádá o mimořádnou okamžitou pomoc v hmotné nouzi, protože to prostě jinak nedá.