Ranní postřeh Lukáše Jelínka: Kozlovou to začíná, Trumpem končí

Kdo z komentátorů nemá svého stalkera nebo aspoň trolla, jako by nebyl, pravil kamarád po třetím pivu. Asi si myslel, že mě tím doběhne. Jenže já mám, dokonce trollici. Podepisuje se lapidárně: Kozlová.

Posílá mi e-maily už hezkých pár let. Jsou dlouhé, plné urážek i pravopisných chyb, ale zároveň se mohou pyšnit svižným stylem a neotřelými obraty. Autorka nemá ráda předlistopadové disidenty, především Václava Havla, nesnáší Petra Fialu, environmentální aktivisty, veřejnoprávní média, menšiny, Evropskou unii, NATO, Ukrajince… Vlastně by bylo snazší uvést, co ráda má. Ale o tom se nešíří, zakládá si na jedovatosti. Z oslovení, která adresuje mně, je nejpůvabnější „spuchlina“.

Kdysi jsem s ní polemizoval, leč bylo to jako debata s domovnicí. Paní Kozlová se poučovat nenechá a o sbližování stanovisek nestojí. Od určité chvíle aspoň citáty z jejích dopisů umísťuji na facebookový profil. Ne snad, že bych jí chtěl dělat reklamu, spíš se snažím upozornit virtuální bublinu, v níž se pohybuji, jak pestré mohou být názory ve společnosti. Varovné a mrazivé přitom je, že přibývá reakcí typu: Nevidí si do pusy, ale má v zásadě pravdu.

Bůh suď, jestli je paní Kozlová skutečná. Už vím, že nejsem jediný, s kým komunikuje, ale nikomu se z ní nepodařilo získat více informací než mně. Prý je seniorka, žije na Ostravsku, což je ostatně i můj rodný kraj, a celý život pracovala v železárnách ve Vítkovicích. Když se proto rozvášní nad tamními skličujícími životními podmínkami, mám pro ni pochopení. Ne už tak ale, když si začne vylévat svůj vztek na nevinných, nezřídka slabších.