V městečku Tarrytown jste z Manhattanu vlakem za půl hodiny. Leží na řece Hudson, v místě, kde její břehy spojuje monumentální dálniční most Tappan Zee (proč stavitelé na počátku 50. let minulého století vybrali k přemostění zrovna nejširší místo řeky, zůstává dodnes předmětem dohadů).
V Tarrytownu je stará Music Hall, kavárna, kde si praží vlastní kávu a také jedna z knihoven, které svého času po Spojených státech tak štědře rozséval Andrew Carnegie. Jako všude v Americe je tu také mnoho kostelíků, patřících různým církvím. A klidné čtvrtě, kde ve vilách obklopených zahradami žijí lidé, kteří na Manhattanu vydělávají peníze, ale nechtějí se nechat obtěžovat shonem a ruchem.
Vyjedete-li z Tarrytownu na sever, dostanete se do městečka, které se ještě do roku 1997 jmenovalo Severní Tarrytown, ale dnes se jmenuje doslova Ospalá díra - Sleepy Hollow. Je tu starý hřbitov, na kterém je mimo jiné pochován první uznávaný americký spisovatel Washington Irving – autor Legendy o Ospalé díře, která dala městečku jméno. Pověst o bezhlavém jezdci, na které je tato romantická legenda založena, zní hodně neměcky, ale Tarry Town (Tehdy se to tak psalo) byl v osmnáctém století převážně holandský. Báchorka vznikla v porevoluční době, kdy v údolí ještě přetrvávaly přízraky bitev.
Jezdec bez hlavy byl prý hessenský voják, kterému dělová koule ustřelila hlavu. Původní lidovou vyprávěnku zaznamenal Karem Musäus: „Starý muž, který na duchy nevěřil, vyprávěl, jak se při návratu do Díry setkal s bezhlavým jezdcem. Ten jej přiměl, aby si vyšplhal na koně za něj. Pak ujížděli přes keře, kopce a bažiny. Když dojeli k mostu, jezdec se náhle proměnil v kostlivce. Shodil starce do potoka a za hrozného burácení odcválal přes vrcholky stromů.“
Podle té legendy vznikl také historický horror Tima Burtona Sleepy Hollow z roku 1999, ve kterém hraje Johny Depp.
Strašidla jsou velkou, ale ne jedinou atrakcí téhle části Hudsonského údolí. Další jsou historická sídla Philipsburg Manor a hlavně Kykuit – rezidence, kterou si na sklonku 19. století nechal vybudovat zakladatel dynastie Rockefellerů, John D. Rockefeller. Nebyl jen prvním ropným magnátem, ale i prvním americkým miliardářem a svého času zřejmě nejbohatším mužem světa. Byl známý svou protestanskou střídmostí a důrazem na náboženství, které považoval za hlavní pilíř života jakékoli komunity. To přesvědčení po něm zdědil jeho jediný syn, John D. Rockefeller mladší.
Protestantský kostelík The Union Church v kopcích Pocantico Hills byl chráněncem rodiny už od té doby, kdy se Rockefellerové v kraji usadili. Rockefellerové sem docházeli na nedělní bohoslužby a když se na počátku 20. let kongregace rozhodla, že kostel potřebuje přestavět, John D. mladší pomohl stavbu financovat a na vlastní náklady postavil věž a zvonici. Teprve během dalších padesáti let se ale kostel stal skutečnou raritou a poutním místem. A to díky oknům. V téhle nenápadné stavbě se totiž ukrývá jedno rosetové okno od Henriho Matisse a devět vitráží od Marca Chagalla.
Druhá generace Rockefellerů, John D. mladší a jeho žena Abby, prosluli hlavně svojí filantropií a také podporou umění. Abby byla například hlavní hybnou silou při založení Muzea moderního umění v New Yorku, v roce 1929 (John D. věnoval na stavbu pozemek na 54.ulici.) Když po její smrti v roce 1948 šest mladých Rockefellerů přemýšlelo, čím matčinu památku uctít, napadlo je okno od Matisse – umělce, kterého Abby pro sebe objevila ve 20. letech v Paříži, a kterému uspořádala první samostatnou americkou výstavu. Přemluvila prý dokonce svého manžela, který jinak modernímu umění neholdoval, aby na Matissovu počest uspořádal večeři. Což se povedlo, John D. se s umělcem pobavil francouzsky, ale svůj názor na moderní umění nezměnil.
Jednoduché rosetové okno bylo tím posledním, co Matisse těsně před svou smrtí v roce 1954 dokončil. Shodou okolností to bylo v jihofrancouzském městečku Vence, kde žil a tvořil ještě jeden umělec: Marc Chagall.
John D. mladší zemřel v roce 1960 a jeho děti se rozhodly nechat pro něj v „jejich“ kostelíku vyrobit velkou vitráž. Na Chagalla připadli náhodou, když žena Davida Rockefellera Peggy viděla v pařížském Louvru výstavu jeho dvanácti skleněných oken určených pro synagogu nemocnice Hadassah na Hebrejské universitě v Jeruzalémě. David navštívil Chagalla ve Vence a učinil mu nabídku, kterou umělec hned přijal. Měl k tomu zřejmě i osobní důvod. Za druhé světové války mu právě Rockefellerova nadace pomohla utéct z okupované Francie a přežít nebezpečné roky v New Yorku. K velkému oknu s námětem Milosrdného Samaritána (místní kongregace se rozhodla, že právě to téma nejlépe vyjádří život Johna D. mladšího) přibyla ještě zakázka na osm malých oken, které nechal jeden z pěti bratrů Rockefellerových vytvořit na památku svého syna Michaela, který v roce 1961 zmizel za tragických okolností při antropologické výpravě na Novou Guineu.
Turisté se sem zrovna nehrnou, jen málokdo o tomhle místě ví. Na chod dohlíží dvojice místních elegantních důchodců: paní rozdává letáky a bělovlasý pan Robert v obleku s bílým kapesníčkem, vykládá o historii kostela, oken a také příběhy jednotlivých proroků. Ve světle pozdního květnového odpoledne má kostelík neopakovatelnou atmosféru.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
