„Tak jo!“ V Česku vzniká nové politické hnutí inspirované Macronem

Vypadá to nepravděpodobně, ale je to tak. Tak jo! není marketingová kampaň hnutí ANO, jak by název napovídal. Pod tímto zvoláním se skrývá nové politické hnutí, které právě vzniká v Česku. S Andrejem Babišem nemá nic společného, inspiraci existující politickou formací ovšem nese. Tak jo! chce být českou obdobou hnutí EnMarche! francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.

Hnutí založila skupina několika přátel, které motivoval úspěch Macronovy proevropské liberální strany na pozadí nárůstu popularity národovců všeho druhu - a kteří mají pocit, že s proevropskou liberální kartou nemají v Česku, koho volit. Věc je nicméně teprve na začátku.

Tak jo! si založilo profil na Facebooku – používá mimo jiné stejnou typografii pro svůj název jako Macronovo hnutí – a před několika týdny začalo sbírat podpisy pro registraci. Zatím jich má 650 z potřebné tisícovky. Ambice přitom mají lidé okolo hnutí velké: chtějí jít už do letošních parlamentních voleb, ačkoli termín k podání kandidátek brzy vyprší.

„Všechno začalo tím, že mě a několik dalších přátel pozval do Francie Lex Paulson, s kterým jsme se předtím potkali na různých kampaních a akcích,“ říká po telefonu z Ženevy pětatřicetiletý Čech Petr Bouška, jeden ze zakladatelů Tak jo!, který žije mezi Švýcarskem a Českem.

Paulson je americký specialista na politický marketing, radil mj. Baracku Obamovi a letos byl jedním z hlavních architektů Macronovy kampaně. „Jeli jsme do Francie několikrát, byli jsme v generálním štábu EnMarche, na mítincích Emmanuela Macrona,“ pokračuje Bouška, „a 21. června v Paříži, poté, co EnMarche! vyhrálo i parlamentní volby, jsme si řekli, že to zkusíme. Nakazili nás svým optimismem.“

Pozvánka EnMarche pro skupinku mladých nadšenců z Česka je jednoduše vysvětlitelná. Macron by rád přetavil úspěch ve Francii do celoevropského hnutí, s nímž by se snáze měnila Evropa, a snaží se proto budovat si spojence v ostatních státech EU. Konkrétně cílí na evropské volby v roce 2019, po kterých chce na půdě europarlamentu postavit vlastní frakci složenou z EnMarche! a jeho sesterských stran ze zemí Unie. V Česku by to mohlo být Tak jo!

Největší počáteční slabina hnutí Tak jo! je, že nemají žádného svého Macrona.

K tomu ale Macron potřebuje úspěch české formace - a ten vůbec není jistý. Bouška říká, že se v Česku setkává s nadšením zejména mladých lidí pro nový politický projekt, který by se hlásil k Evropě, nevozil se cizincům po zádech a kladl důraz na vzdělání, na čemž stojí program hnutí.„Jen málokdo se ale nechá přesvědčit, aby do toho šel s námi. Mobilizovat českou společnost je těžší než francouzskou, protože dřívější pokusy typu Kroměřížské výzvy selhaly,“ míní absolvent mezinárodních vztahů na ženevské univerzitě, který pracoval jako burzovní analytik.

Možné uspokojení Čechů s tím, co mají, je jedna věc. Francouze ale – obrazně řečeno – zvedla ze židle především výrazná osobnost Emmanuela Macrona. A v tom tkví zřejmě největší počáteční slabina hnutí Tak jo! Žádného Macrona nemají. Nemají žádného lídra. „Nemáme,“ připouští Petr Bouška. „Oslovili jsme několik osobností, které by mohly být tváří hnutí, například ekonoma Tomáše Sedláčka nebo novinářku Zuzanu Tvarůžkovou, ale buď rovnou odmítli, nebo řekli, ať se vrátíme ve chvíli, kdy už budeme stát na pevnějších základech.“

A pak je tu ten název hnutí, který nenaznačuje, že jde o vážně míněný pokus o novou politickou formaci. Bouška říká, že název je startovní – počítají prý s jeho změnou. Lidé okolo Tak jo!, vesměs občansky aktivní třicátníci, kteří se v minulosti potkali na různých politických akcích, tvrdí, že hledali český ekvivalent pro EnMarche! (které znamená vpřed nebo kupředu) - jenže nic vhodného nenašli. „Nakonec jsme zvolili Tak jo! - protože to je to, co si člověk řekne, když se rozhodne do něčeho jít. A o to nám jde,“ dodává Petr Bouška.