Náměstek ministra zahraničí USA: Rusku nejde jen o obchod

Spěchat s kontraktem na nové jaderné bloky nemusí být v dnešní době rozumné. Na obzoru je energetická revoluce, navíc Rusko nehraje fér a chce si skrze dotovanou energie koupit závislost odběratelů. „Posilovat závislost na nepřátelské zemi není dobrý nápad,“ upozornil v Praze při rozhovoru s Respektem náměstek amerického ministra zahraničí pro energetiku Francis Fannon.

Co bylo smyslem vaší návštěvy?

Přijel jsem do Prahy po zastávkách v Budapešti a Záhřebu. Česko je pro nás důležitý strategický spojenec v širším slova smyslu, vzhledem k partnerství v NATO, v Sýrii nebo v Afghánistánu. Je důležité to zmínit v souvislosti s tím, jak my vnímáme otázku energetické bezpečnosti – jako součást bezpečnostní problematiky v širším slova smyslu. V tomto rámci se odehrála i moje cesta. Jde o to vyhodnotit existující závislosti v energetice a najít alternativy pro diverzifikaci. My - a Evropská unie také - diverzifikaci velmi silně podporujeme jako nástroj k posílení energetické bezpečnosti. Stejně uvažujeme, pokud jde o náš domácí trh. Bezpečnost souvisí s diverzitou zdrojů, a nejde jen třeba o přesun k plynu, ale také k obnovitelným zdrojům. Takže důvodem, proč jsme tu, je potřeba mluvit o diverzifikaci - ať už z hlediska zdrojů energie nebo z hlediska transportních tras.

V Česku se vede intenzívní debata, jak udržet v chodu zdejší výrobu z jádra a zda rozběhnout soutěž na nové jaderné bloky. Předpokládáme, že šlo o jedno z hlavních témat vaší návštěvy. S čím do této debaty přicházíte?

U jádra existuje podobné riziko závislosti na Rusku jako u plynu. My, stejně jako vy, máme obavy, co taková závislost na nepřátelské zemi může pro energetickou bezpečnost znamenat. U plynu o tom prezident Trump mluvil několikrát poměrně důrazně.

Co jste se v tomto směru v Praze dozvěděl?

Pokud jde o jádro, měl jsem několik zajímavých schůzek s vašimi vládními představiteli - a myslím, že je zjevné, že Česko jako členská země NATO a EU vyznává určité základní principy. Mimo jiné i transparentnost. Čili pokud by u vás mělo dojít k posunu ohledně nových jaderných zdrojů, spoléháme, že by se postupovalo standardně.

Předpokládejme, že by se o případných partnerech pro další rozvoj jádra rozhodovalo v otevřené soutěži. Jak vážný je váš zájem podílet se na případné stavbě nových bloků v Dukovanech?

My samozřejmě podporujeme úsilí Westinghousu, na tom se vůbec nic nemění. Kromě toho existuje širší kontext, kde podporujeme vaši vládu v tom, aby – ať udělá cokoli – měla na paměti ony principy transparentnosti. Westinghouse má co nabídnout, ať jde o technickou stránku věci nebo know-how.

Každé soutěži o sobě každý říká, že je nejlepší. V čem je Westinghouse lepší než ostatní uchazeči?

To je třeba vnímat z širší perspektivy. Pokud jde o Rusy a Číňany, jsou tu jiná rizika, která vláda musí vzít v úvahu. Postavit jaderný zdroj není nic, co by bylo hotovo ze dne na den. Je to dlouhodobý vztah, který – připočteme-li dodávky paliva – může trvat 50 nebo 70 let. Každá země si pak musí rozmyslet, jestli chce spolupracovat s někým, kdo nesdílí její hodnoty. Nejsem jaderný inženýr, takže nebudu zabíhat do technických specifikací a hájit Westinghouse na tomto poli. Ale řekl bych, že s firmou jako Westinghouse jisté hodnoty sdílíte. Dále je tu partnerství v rámci NATO, a to je myslím svého druhu závazek. Očekával bych, že ho Česká republika bude ctít.

Řada lidí v Česku pochybuje, jestli je Westinghouse dobrá volba, protože firma zkrachovala a skončila v rukou kanadských investičních fondů.

Myslím, že pojem bankrot má u vás a u nás trochu jiné konotace. Pro nás je to proces, kterým podnik může projít, restrukturalizovat se, zbavit se zátěže a pokračovat dál. Během toho se ukáže, kde má firma slabiny, a učiní se nápravná opatření. Nemusí jít nutně o špatnou věc. U Westinghousu je důležité, že má bankrot za sebou - a že to, z čeho mohla třeba pramenit jistá zranitelnost, bylo odstraněno. Nemyslím, že to je handicap nebo že by to tak mělo být bráno. A pořád jde o firmu s velkou americkou účastí, bez ohledu na to, že vlastníci jsou v Kanadě. Takže za Westingousem pořád stojíme.

Plánujete jej jako vláda podpořit v této soutěži i finančně?

Obávám se, že na podporu konkrétní firmy nejsme úplně zařízeni, to by bylo velmi neobvyklé. My jako vláda to bereme jako privátní obchodní záležitost. Bude věcí Westinghousu, co nabídne, jak přesně nabídku zabalí, je to zkrátka obchod, který si musí spočítat a přijít s něčím, co v čisté otevřené hře uspěje. Vládní podpora spočívá v něčem jiném než v tom, že bychom jim poslali peníze.

V čem? Pokud tu soutěží privátní firma kanadských vlastníků, jaká je vlastně role americké vlády?

Jsme tu od toho, abychom stáli po boku amerických firem a různými cestami podporovali ty z nich, které se dostanou za jistý práh, kdy je taková podpora na místě. Westinghouse je jedna z nich. Je to důležitá firma, důležitý kontrakt, zkrátka něco, co je podle nás v širším americkém zájmu.

Někteří lidé, kteří mají na rozhodování o celé věci vliv, inklinují k myšlence, že Westinghouse není v zase takové kondici, aby se do tak velké akce nyní pouštěl. A že skutečným hlavním důvodem americké nabídky je zabránit tomu, aby kontrakt získalo Rusko. Protože – jak říká další zvěst kolující v Česku – pořád tu místo volné otevřené soutěže existuje možnost přidělení zakázky napřímo Rusku. Znějí vám takové spekulace povědomě?

Westinghouse je privátní společnost, americká vláda v ní nemá žádný podíl. Takže účast Westinghousu bude záviset na tom, zda českou zakázku sami vyhodnotí jako zajímavou. A pokud jde o zvěsti, které zmiňujete: udělejme transparentní soutěž podle evropských standardů a uvidíme, kdo přijde s nejlepší nabídkou.

O transparentním procesu jste mluvil několikrát. Co by to přesně mělo znamenat? Otevřené výběrové řízení?

Ano, bezpochyby.

Do Prahy jste přijeli z Budapešti, kde se na dostavbě elektrárny dohodli napřímo s Ruskem. To tedy vaše kritéria transparentního procesu nesplňuje?

Ne, do Maďarska bych se při hledání vzoru pro vás nedíval.

Máte pocit, že už rozumíte tomu, jak – a zda vůbec – chce Česko celou věc s investicemi do jádra uskutečnit? I pro nás je to někdy nepřehledné…

Nemohu říci, že bych to věděl; mohu mluvit leda o tom, co jsem se dozvěděl během rozhovorů. A sice, že půjde o transparentní proces.

Což znamená veřejné výběrové řízení?

Ano, tak tomu rozumím.

Pokud by česká vláda ve finále dala zakázku Rusku, ať už přímo nebo nepřímo, znamenalo by to z vašeho úhlu pohledu něco pro naši energetickou bezpečnost? A znamenalo by to něco pro vás jako našeho spojence?

Odpověděl bych odkazem na to, co říkal prezident Trump o plynovodu NordStream 2. V souvislosti se závazky v rámci NATO dal najevo znepokojení, že někdo podepisuje kontrakt, z kterého profituje cizí aktér, kvůli kterému NATO vzniklo. Nemám nic, čím bych to rozvedl pro konkrétní případ vaší jaderné elektrárny, takže bych zůstal u tohoto obecného hodnocení.

Můžeme se přece jen u Trumpova výroku zastavit? Připomeňme, že šlo hlavně o poznámku směrem k Německu v tom smyslu, že je zvláštní chtít na jedné straně po Spojených státech bezpečnostní záruky a na druhé straně dělat obchody s Ruskem. Co z této úvahy plyne pro Českou republiku?

Podívejte se: Rusko zachází s energetikou – hlavně s plynem, ale platí to pro energetiku obecně – jako s nástrojem státu, tedy jako s nástrojem pro geopolitickou kontrolu a vliv. Nejde jen o obchod. Čili pokud se pouštíte do obchodů s někým, komu nejde jen o to uspět na trhu, je to potíž. Zvláště když se chová nepřátelsky vůči hodnotám, které my společně vyznáváme. To je problém. Může vzniknout dojem, že od Ruska lze něco získat levněji, ale ve skutečnosti to levnější není. Oni nemají akcionáře nebo správní rady. Nefungují jako korporace odpovědná akcionářům. Jejich vláda může subvencovat jakýkoli kontrakt, aby se jevil výhodně. Tím pádem se ocitáme na nerovném hřišti.

Jaké hodnoty s námi Rusové nesdílejí?

Konkurence, svoboda tisku, dezinformace – to jsou věci, kde Rusko funguje jinak.

Myslíte si, že Rusko a specificky Kreml pracují na tom, aby naši bezpečnost oslabily?

Snaží se o to s pomocí nejrůznějších hybridních prostředků. V rámci naší spolupráce to odrážíme každý den, proto je toto spojenectví tak důležité.

Když jste mluvil o tom, že jednou z cest, jak omezit závislost, je diverzifikace, je tedy v našem zájmu dál investovat do jádra, nebo ne? A jak je to s plynem?

Nemáme preference mezi tím nebo oním zdrojem energie. Co je důležité, jsou dlouhodobé vztahy. Jak už jsem říkal, jaderná elektrárna je vztah na 50 nebo 70 let. U plynu se Gazprom snaží také o uzavření smluv na mnoho let dopředu. To jsou dlouhodobé závislosti, které chtějí vybudovat, protože vidí, co je na obzoru. Vývoj v energetice nabírá takovou dynamiku, že před třemi lety, možná ani před rokem, bych to nečekal. V jaderné energetice jsou na cestě malé modulární reaktory, v plynu zkapalněné dodávky napříč světem. Během pěti nebo deseti let tu bude úplně jiný svět. Rusko chce uzamknout jiné země do dlouhodobých závislostí, aby nemohly možností zítřka využít. A na to je třeba myslet, dříve než se podepíše nějaký kontrakt, který naplní kapsy našich protivníků.

To zní v souladu s tím, co naznačovala naše nynější vláda ohledně jádra – že s dostavbou vlastně není zas tak třeba spěchat.

Jistě. Je samozřejmě na vaší vládě, jak se rozhodne, ale pokud lze prodloužit životnost stávajících bloků, tak mně to přijde jako smysluplný námět k zamyšlení. Budete mít volnější ruce při volbě dalšího postupu.

Čili když si to shrneme: pokud budeme chtít novou elektrárnu, máme se ozvat, ale pokud ne, vám to nakonec vyhovuje?

Vše je samozřejmě na vaší vládě. Ať si vybere jakoukoli cestu, ale bylo by žádoucí postupovat transparentně. Existuje-li možnost oddálit velká rozhodnutí, může to být dobré řešení, protože získáte čas udělat věci pořádně.