Pokud se najdou důkazy o vazbách Trumpa na Rusko, demokraté po něm půjdou

Za dva roky USA čekají další boj o post prezidenta a řada klání v nedávných volbách tak poutala pozornost i kvůli odhadu dlouhodobějších nálad mezi americkými voliči. Zejména demokraté stojí před nelehkou volbou, koho nominovat proti Donaldu Trumpovi. „Bude pro ně složité ignorovat progresivní vlnu a navrhovat někoho umírněného,“ říká k tomu Daniel Palazzolo, profesor politologie a děkan na University of Richmond ve Virginii. A následujícím dvěma rokům Trumpova prezidentování dodává:

Listopadové volby do Kongresu vystavily účet republikánům, kteří do té doby drželi většinu v obou komorách, a nepřímo tak i Donaldu Trumpovi. Demokraté sice ovládli Sněmovnu, kde získali 38 křesel (3 okrsky ještě nejsou rozhodnuty), naopak v Senátu republikáni posílili většinu v poměru 53:47. Ve všech státech se také konaly volby guvernérů. Trump je výjimečně polarizující prezident, jak v tomto kontextu hodnotíte výsledek voleb?

Obliba prezidenta jistě ovlivňuje výsledek voleb do Kongresu. Velkou roli ale hraje i stav ekonomiky, a tady je zajímavý paradox: ekonomicky se Spojeným státům daří extrémně dobře, a pokud by strany byly posuzovány pouze podle stavu ekonomiky, republikáni by neztratili ani jedno křeslo. Jenže popularita prezidenta a výsledek voleb se odvíjejí i od jiných věcí. Před volbami byla Trumpova popularita zhruba 44 procent. To je relativně nízké číslo a naznačovalo, že prezidentova strana ve volbách ztratí.

Proč tedy demokraté získali „pouze“ 38 křesel ve Sněmovně?

Musíme začít tím, že reálně tu nebylo zase o tolik víc křesel, o která se dal svést boj. Pokud se podíváte na republikánská křesla v okrscích, kde 2016 vyhrála Hillary Clinton, pak téměř všechna nyní připadla demokratům. Opravdový boj se nicméně vedl o ty, kde s malým rozdílem vyhrál Trump. Často je dopředu rozhodnuto o vítězství prostě proto, že se jedná o republikánský nebo demokratický okrsek. Senát je podobný: z 33 křesel, o kterých se hlasovalo, pouze devět bylo republikánských. Demokraté jich obhajovali mnohem víc. Vyhráli v Nevadě, Arizoně - to jsou státy, o které se bojuje. Ve státech, kde demokraté prohráli, tedy Severní Dakota, Missouri a Indiana, Trump vyhrál o 15 procent.

Demokratům se tedy moc lépe dařit nemohlo?

Ano, za mě to pro ně byl dobrý den. Jediná opravdová hádanka je Florida. Je to rozhodující stát v prezidentských volbách, Trump tam vyhrál pouze malým rozdílem. Demokratický senátor Nelson křeslo obhajoval a prohrál. Nicméně porazil ho končící guvernér státu, to je silný kalibr; a demokraté prohráli i boj o křeslo guvernéra. Ale když se podíváme na výsledky voleb ve všech státech, pak většinově demokraté velké bitvy vyhráli.

Jaké téma rozhodlo volby? Bylo to referendum o Trumpovi, nebo spíš referendum o jednotlivých věcech, např. reformě zdravotnictví?

Podíváme-li se na kampaně obou stran, pak demokraté šli právě po zdravotnictví. Chtěli mluvit o tom, jak se republikáni pokusí zrušit další části Obamovy reformy, jejich argument byl „musíme získat zpět kontrolu nad Sněmovnou, abychom zachránili Obamacare“. Pokud bychom měli vypíchnout jedno celostátní téma, tak ano, bylo to zdravotnictví. A pak samozřejmě Trump a jeho chování. Do určité míry to bylo referendum o Trumpovi a on sám na sebe ke konci kampaně strhl hodně pozornosti, hlavně kvůli imigraci. Republikáni mohli klidně v kampani říkat: Podívejte, jak skvěle se daří ekonomice a jak jsme snížili daně, ale nedělali to. Místo toho strašili voliče osobou Nancy Pelosi, nejvýše postavenou demokratkou ve Sněmovně. A zdá se, že hlavně někteří republikáni obhajující svá místa v okrscích, kde 2016 vyhrála Hillary Clinton, tedy v těch skutečně nerozhodnutých, za Trumpovu imigrační politiku a kontroverzní rétoriku zaplatili. Rozdělování rodin na hranicích, invaze, o které Trump mluvil, i další témata - to všechno mohlo přispět k prohře republikánů hlavně v předměstských okrscích.

Velmi vyrovnaně bitvy se vedly ve třech jižanských státech: do Senátu v Texasu a na pozice guvernérů na Floridě a v Georgii. Vítězství kteréhokoliv z demokratických a velmi progresivních kandidátů by byl signál směrem k prezidentským volbám. Nakonec ale demokraté všude prohráli.

Texas je dlouhodobě republikánský stát a pro demokraty je těžké ho vyhrát, tečka. Beto O’Rourke tam vedl inspirující kampaň, nadchl mnoho lidí, ale bylo by překvapivé, kdyby obhajující Ted Cruz prohrál. Georgie je stejný případ, demokraté měli šanci, ale tento stát tíhne k republikánům. Navíc tam proběhla řada nesrovnalostí, co se týče třeba volebních práv. Bylo by skutečně historickou událostí, kdyby Afroameričanka Stacey Abrams boj o post guvernéra vyhrála. Afroameričanka, a navíc žena? Nikdy předtím se v Georgii nestala ani jedna z těchto dvou věcí, natož obě najednou. Je to velmi konzervativní stát. Nicméně Florida to je úplně jiný případ. Tam je momentálně ono bitevní pole  - a v takových případech většinou rozhoduje, jací kandidáti před lidmi stojí. Andrew Gillum, kandidát demokratů, byl také Afroameričan, a kdyby vyhrál a stal se guvernérem, byla by to opět historická událost. Obama tam dvakrát vyhrál - a výzva, před kterou Gillum stál, byla pokusit se obnovit koalici voličů, s níž tam tehdy zvítězil. To se nepodařilo.

Je tedy jih pro progresivní demokraty za dva roky ztracen?

Byl bych opatrný. Možné, že to je ten případ, na druhou stranu O’Rourke nedopadl špatně, jeho protikandidát Ted Cruz je sloužící senátor, silná a známá osobnost, má hodně publicity. Kdyby O’Rourke kandidoval jako klasický centristický demokrat, možná by se mu nedostalo vůbec tak velké podpory. Volby jsou o dvou věcech: mobilizaci vlastních voličů a konverzi, přesvědčení nerozhodnutých voličů, možná i tradičních voličů protivníka. A O’Rourke mobilizoval obrovské množství demokratů, stejně tak Stacey Abrams v Georgii přivedla k urnám neskutečné množství Afroameričanů. Kdyby místo ní kandidoval za demokraty bílý muž a centrista, mohlo to dopadnout úplně jinak. Takové věci se těžko odhadují. Nejdřív každopádně musíte k volbám dostat vaši základnu, jinak je úplně jedno, jak se zachovají nerozhodnutí voliči. A jak O’Rourke, tak Abrams byli neuvěřitelně efektivní. Historicky platilo, že demokraté museli kandidovat jako umírnění centristé, aby vyhráli v republikánských státech; Bill Clinton tak vyhrál právě v Georgii. Takže ano, progresivní kandidáti to mají na jihu těžké, ale když vidím, jak se jim dařilo, tak se mi nechce věřit, že by tento boj jen tak opustili.

Jakou roli hrálo ve volbách extrémně medializované nominační slyšení Bretta Kavanaugha na pozici soudce Nejvyššího soudu, které řešilo i jeho obvinění ze sexuálního útoku?

Je těžké specifikovat dopad jednotlivých kauz na volby, kde hraje roli mnoho faktorů, ale jistě víme to, že během druhého slyšení, kdy se Kavanaugh bránil obviněním ze sexuálního útoku, sponzorské příspěvky republikánské straně vzrostly a republikánští voliči se mobilizovali. Účast ve volbách byla velmi vysoká napříč zemí - částečně to byla mobilizace demokratů proti Trumpovi, ale většina analytiků by se shodla, že Kavanaugh hrál velkou roli na straně republikánů. Oživil republikánskou základnu. Nemůže se stát, že prezident jmenuje konzervativního soudce, jak vám slíbil ve volbách, a ten bude odmítnut jenom proto, že byl obviněn nějakou ženou ze sexuálního útoku - takový byl republikánský narativ, který našel odezvu u voličů.

Myslíte, že demokraté v Senátu situaci kolem Kavanaughova slyšení nezvládli?

Myslím, že to nezvládli politicky. A říkám politicky, protože když někdo vystoupí s takovým obviněním jako doktorka Blasey Ford, zdá se mi správné jej projednat veřejně. V tomto smyslu byli demokraté téměř povinni se tím zabývat.

Nakolik se ve volbách sázelo na politiku identity?

Relativně dost. Hlavně u demokratů - když se podíváte na počet žen, které byly nominovány a zvoleny, je tam politika identity jasně zřetelná. Argument, že ženy musí být více zastoupeny v politice, byl silný. Bylo to nicméně spíše na úrovni podtextu než coby jasně artikulované téma - ovlivnilo to třeba, kdo prošel nominačním sítem.

Někteří komentátoři tvrdí, že republikáni se uchylují k politice bílé identity. Vědí, že věci, které chtějí prosadit, třeba škrty v sociálních oblastech, jsou velmi nepopulární.

Někteří republikáni si dávají pozor před pokušením snažit se dál vyhrávat volby tím, že se budou soustředit na témata, která rezonují primárně mezi bílými Američany, což byla hlavní část Trumpovy vítězné koalice. Pak tady jsou ale republikáni, kteří říkají, že straně nemůže nijak uškodit, když bude rámovat témata tak, aby seděla hlavně bílým voličům, a měla by v tom pokračovat. Nicméně zejména republikáni v nerozhodnutých okrscích se vůči politice bílé identity vyhraňují - a ti byli jednoduše znechucení některými věcmi, které Trump ke konci kampaně říkal. Věděli, že si jen těžko udrží třeba hlasy předměstských bílých žen.

Prohloubí „vymazání“ centristických republikánů polarizaci v politice?

Nejsem si jistý, že nám zbývá zas tolik umírněných demokratů; není to jen otázka jedné strany. V roce 2008 vyšla kniha, která tvrdila, že kvůli rostoucí diverzitě amerických voličů už nikdy nebudeme mít dalšího republikánského prezidenta. To se samozřejmě nestalo a v roce 2016 byl Trump schopen vyhrát. Všichni jsme zvědaví, zda se mu to povede znovu. Nicméně demografické trendy jsou poměrně jednoznačné: americká společnost a voliči budou méně a méně bílí - a myslím, že republikáni musí najít způsob, jak oslovit i jiné než bílé voliče. Demokrati mají také problémy, a to jak získat zpět bílou pracující třídu. Předměstští voliči a bílé ženy, to je nyní skupina, o kterou se povede největší boj -  a obě strany musí vyřešit, s jakými tématy se je budou snažit oslovit.

Kde tedy pro demokraty leží klíč k úspěchu v prezidentských volbách: snažit se mobilizovat co nejvíce vlastních voličů, nebo se snažit přetáhnout bílé konzervativní Američany?

Demokraté jsou více liberální, republikáni více konzervativní - a obě strany sází na grassroots politiku, aktivizaci zezdola. Pro demokraty ale bude velmi složité nominovat někoho umírněného. Nevím, jak by mohli ignorovat to progresivní pnutí, tu vlnu v rámci strany, kterou tu vidíme. Hillary Clinton byla v roce 2016 výjimkou. Je tu rčení, že pokud jde o prezidentské volby, tak „demokraté se zamilují, zatímco republikáni se podvolí“ („Democrats fall in love and Republicans fall in line“). Což znamená, že demokraté jsou většinou ti, kdo zariskují. Tíhnou ke kandidátům mimo establishment. V roce 2016 to nicméně proběhlo přesně obráceně: republikáni byli ti, kdo se zamilovali, zatímco demokraté scvakli podpatky a volili Hillary Clinton. Obama byl v tomto ohledu typický, v Senátu byl pouze dva roky, byl to Afroameričan, celkově představoval mnohem víc citovou volbu než Hillary Clinton, s kterou se utkal v primárkách. Za dva roky budou demokraté řešit přesně toto dilema: zvolí tradičního kandidáta zastupujícího establishment, jako je Joe Biden, nebo se zamilují do charismatického outsidera?

Jak ovlivní fakt, že demokraté kontrolují Sněmovnu, zbylé dva roky Trumpova presidentství?

Existuje řada oblastí, v kterých mohou Trump a demokraté nalézt kompromis, ať jde o reformu trestního systému nebo investice do infrastruktury. Vypadá to, že nikoho ve Washingtonu nezajímá obrovský deficit, který Amerika má - tak proč neinvestovat další peníze do infrastruktury. Další oblastí, kde mohou nalézt shodu, je reakce na změny ve struktuře zahraničního obchodu. To je věc, se zatím zanedbávala, protože jsme všichni pohlceni jen Trumpovou válkou o tarify – ale až tyto vlivy začnou negativně dopadat na ekonomiky v některých státech amerického středozápadu, které jsou závislé na výrobním průmyslu, tak to stát bude muset řešit.

Slavná americká automobilka General Motors oznámila, že uzavře pět továren v USA a Kanadě a propustí zhruba 15 000 zaměstnanců.

Přesně tak - a v tomto případě byla jedním z důvodů problémů GM cla na ocel. Co by mělo nyní následovat, jsou opatření reagující právě na měnící se strukturu světového obchodu. Co budeme dělat se zaměstnanci, kteří byli propuštěni a jejichž schopnosti najednou nejsou potřeba? Rekvalifikace? Podpora v nezaměstnanosti? Trump se doposud držel stranou, protože jeho argument byl „udělám Ameriku opět konkurenceschopnou“. V případě uhlí se to trochu podařilo a vidíme malý růst odvětví. Cla na ocel jsou jiný případ, pomohou ocelářskému průmyslu, ale škodí dalším odvětvím, která ocel spotřebovávají. Trump zatím nemusel řešit rostoucí nezaměstnanost na středozápadě, ale možná bude muset. A v tom případě musí vláda nabídnout řešení, aktivně do celé situace vstoupit. I když se to bude tlouci s jeho snahou omezit regulace a roli státu na minimum.

Jak ovlivní demokratická kontrola kongresu vyšetřování Roberta Muellera, který se zabývá vazbami Trumpovy prezidentské kampaně na Rusko?

Mění to celou agendu. Muellerovo zvláštní vyšetřování pořád běží, a pokud jeho výsledky budou vůči Trumpovy kritické, pak demokraté nebudou mít jinou možnost než Trumpa začít stíhat. Jejich voličská základna bude křičet, aby to udělali. Mezi některými liberálními skupinami existuje tak niterný odpor vůči Trumpovi, že pokud Mueller přinese informace, na základě kterých se dá konat, pak to demokraté prostě musí vyšetřovat; nelze vyloučit ani formální pokus o impeachment. Kavanaugh byl stejný případ, levicové organizace věděly, co je v sázce – budoucnost Ústavního soudu. A proto po něm šly tak tvrdě. Šly by stejně tvrdě po komkoliv jiném, ačkoliv samozřejmě nevíme, zda by našly něco podobného. Pointa je, že pokud Mueller přijde s něčím podstatným, nebudou se držet zpátky.

Co se stane, až v lednu noví demokraté přijdou do Washingtonu? Před volbami byli přece jen v otázce vyšetřování Trumpa relativně opatrní.

Ano, to je pravda. Pokud se ptáme, jaký politický užitek by demokraté měli z vyšetřování Trumpa, podívejte se, co se stalo republikánům v roce 1998, kteří šli tvrdě proti Clintonovi - obrátilo se to proti nim. Takže se musíte ptát, kam až lze tlačit. Nicméně pokud Muellerovo vyšetřování přijde s důkazy proti Trumpovi, např. že porušil volební zákony, demokraté to budou vyšetřovat - a v takovém případě půjde všechno ostatní stranou; vytváření legislativy, všechno. Média budou žít jen vyšetřováním. Hodně z toho, co se stane v příštích dvou letech Trumpova prezidentství, se odvíjí od toho, s čím přijde Mueller ve své zprávě.

Jak se demokratům povedl jejich zatím dvouletý vzdor vůči Donaldu Trumpovi? Neuškodili si spíše jasně odmítavým postojem?

Řekl bych, že jim odpor pomohl v tom smyslu, že mobilizovali stranu a její příznivce, aktivisty, sponzory. Všichni jakoby si říkali: „Wow, před dvěma lety jsme to podcenili, málo jsme Hillary Clinton pomohli.“ Podívejte se opět na počet žen na straně demokratů, které se zapojily do politiky. Ten rozdíl je podstatný.

Nepodněcuje mobilizace demokratů i protimobilizaci republikánů?

To možná byla pravda v případě Kavanaugha, ale odhlédneme-li od této události, pak myslím, že demokraté profitovali ze situace víc. Odpor se vyplatil jasně v případě reformy zdravotnictví, soudy hlasovaly proti Trumpovi téměř šedesátkrát. Je tu odhodlání kontrolovat každý krok prezidenta.