Mají demokratické strany riskovat vlastní osud, nebo osud této země?

Demokratické strany to nemají jednoduché. Když vstoupí do vlády s trestně stíhaným Andrejem Babišem, riskují, že jim to voliči neodpustí, a zničí je to. Ještě před zvolením Miloše Zemana šlo tuto otázku vnímat jako zcela principiální a logický postoj, ale doba se posunula. Zeman má před sebou dalších pět let na Hradě a kolem něj se zformoval extremistický blok, jehož hlavní prioritou je vyvést Česko z Evropské unie. To by měli vzít nyní demokraté v potaz.

Czexit by byl pro tuhle zemi devastující a zmařil by i veškerou pozitivní energii, která tu ještě je. Nejsme Švýcarsko; žádná neutralita v našem případě nepřipadá v úvahu. Alternativou je přepad do ruské sféry vlivu: brzy bychom to poznali na kvalitě právního státu, na lidských právech, ekologii, školství i zdravotnictví. Na tahu je samozřejmě především Andrej Babiš: měl by potlačit své ego, i když se svým trestním stíháním za Čapí hnízdo nesouhlasí, ustoupit do pozadí a nabídnout demokratům vládu pod vedením ANO, kterou by však neřídil. Tím by rychle otevřel dveře jejímu vzniku.

Kdyby to dokázal, nepochybně by se mu podařilo to, o co usiluje. Vstoupit do dějin jako člověk, který tuhle zemi pozitivně administruje. Chcete-li jako ten, kdo ji udržel na Západě. Jenže Babišovo ego je – zdá se – aspoň prozatím silnější. To staví před demokraty úvodní otázku: zda dál stát mimo a riskovat osud téhle země vznikem protievropské vlády, v níž by se ANO spojilo s SPD, nebo riskovat svůj vlastní osud.

Z dlouhodobého hlediska je nepochybně výhodnější zůstat v Evropě. Obhajitelnou variantou, jak to provést, je to, že demokraté podpoří menšinovou vládu ANO s Babišem. Jeho hnutí by však muselo garantovat, že nepodpoří zákon o obecném referendu – a muselo by začít občany Česka konečně přesvědčovat o evropské perspektivě.