Babišovy problémy se nápadně začínají podobat Berlusconimu

Nejnovější vládní krizi  spustila televize Seznam, která přinesla výpověď syna premiéra Andreje Babiše ze Švýcarska. Kvůli podezřením z únosu a ukrývání osoby důležité pro vyšetření kauzy Čapího hnízda opozice nakonec vyvolala hlasování o vyslovení nedůvěry menšinovému kabinetu ANO-ČSSD. Vláda sice nepadla: sociální demokracie před hlasováním odešla ze sálu a opoziční poslanci neměli dostat hlasů. Přesto listopadová vládní krize předznamenala podle politologa Lubomíra Kopečka možný vývoj do budoucna.

„Vládní krize byla zajímavá v tom, že se v podstatě kdykoliv může zopakovat. V zásadě je to pokračování příběhu vlády, která je zatížena problémy svého šéfa.  V situaci, kdy máte premiéra s podobnými problémy, stačí jedna reportáž, jeden silný impuls, aby se krize rozjela znovu naplno. A problém, který se s Českou republikou táhne poslední tři čtyři roky, je zase na stole,“ říká politolog, který působí na Masarykově univerzitě v Brně.

Je to v historii české politiky a politických krizí specifická věc? Nebyly vlády většinou ohroženy právě kvůli osobním problémům jejich předsedů?

Odpověď je ano i ne. Není nová v tom smyslu, že tu máme analogické situace v minulosti, jako byl případ vlády Stanislava Grosse z ČSSD, jejíž existenci ukončila aféra s financováním bytu. Dá se zmínit také Mirek Topolánek, v roce 2009 skončila jeho vláda i kvůli tomu, že se jeho poradce Marek Dalík snažil jednoho novináře přesvědčit, aby do éteru nepouštěl reportáž o poslanci Petru Wolfovi. Obsahově šlo mimochodem tehdy rovněž o dotaci, z jejíhož zneužití byl podezřelý Wolf, který vystoupil z ČSSD a rozhodl se podporovat Topolánkovu vládu. Osobním problémem, v tomto případě spojeným s milenkou a jejími zvláštními aktivitami, skončila i Nečasova vláda.

A v čem to neplatí?

Na druhou stranu v minulosti zatím vždy platilo, že daná strana nebyla bezvýhradnou oporou premiérovi a nebyla schopná a ochotná vydržet téměř cokoliv. Gross nakonec skončil nejen kvůli obrovskému veřejnému tlaku, ale i proto, že ho tlak v sociální demokracii přiměl ustoupit a rezignovat. Stejně Nečas byl pod tlakem řady straníků - věděl, že situace je těžko únosná a musí odejít.

Čemu to přičítáte?

V českém veřejném prostoru se podařilo několik zvláštních věcí. Výraz hnutí ANO je sám o sobě nesmysl. Formace Andreje Babiše žádné hnutí není. Je to strana postavená okolo lídra, který je jejím ústředním bodem – a který rozhoduje. Samozřejmě ne úplně sám, ale rozhoduje vše podstatné. Strana navíc vznikla na jeho finančních zdrojích, na tom, že do toho dal nejen vlastní energii, ale i zázemí, které měl k dispozici. A nepřeháním, když řeknu, že ostatní lidé ve vedení ANO odvozují svůj mandát nikoliv od strany, ale od osoby Andreje Babiše. To je obrovský rozdíl oproti všem jiným stranám, s určitou výjimkou SPD. A to je také odpověď. Pokud by ANO nefungovalo jako loajální politická platforma Andreje Babiš, tak by tato vládní krize neskončila tak, jak skončila – tedy setrváním předsedy ANO na premiérském postu. A Babiš by se ani nikdy nestal premiérem právě z důvodů, kvůli kterým má současná, ale i předešlá vláda takové problémy.

I kdyby někomu z ANO problémy a kroky Andreje Babiše vadily, veřejně se neozve?

Ano. Nejde jen o to, že strana je vybudovaná kolem Andreje Babiše, ale z hlediska vnitřní mentality je hodně postavená na souznění se svým lídrem. V rámci nové knihy „Já plátím, já rozhoduji!“ jsme s kolegy z Masarykovy univerzity dělali rozhovory s poslanci a zjistili jsme zajímavou věc. Sami poslanci za ANO vnímají Čapí hnízdo ne jako dotační podvod, ale něco, co vlastně není možná morální a etické, ale rozhodně to není trestný čin. Podle nich podobné věci dělaly desítky, možná stovky jiných lidí. V tomhle vnímaní není Andrej Babiš někdo, kdo by neměl být šéfem strany. A do určité míry mu všichni reprezentanti ANO – a to nejen poslanci, ale i ministři, regionální a lokální politici i jeho tým – vděčí za kariéru a uplatnění. To je faktor, který pro jejich loajální veřejné vystupování ve vztahu k předsedovi strany hraje svou roli. A tahle specifická mentalita důvěry a podpory je silně sdílená i voliči ANO. Jádro voličů Andreje Babiše na argumentaci opozice ani médií nepřistoupí.

I proto premiérovi kvůli reportáži televize Seznam a kauze spojené s jeho synem neklesla podpora u voličů?

Když se podíváte na rok 2017 a na osobní podporu Andreje Babiše, byl tam už tehdy vidět klesající trend. Ve chvíli, kdy se začalo debatovat o Babišově zvláštní operaci s korunovými dluhopisy Agrofertu, přišla vládní krize v květnu 2017, potom trestní stíhání - a osobní podpora Babiše začala klesat. A klesala až do říjnových voleb do sněmovny. ANO přesto volby vyhrálo, a to s téměř třiceti procenty, což je v české historii velmi dobrý výsledek. To se v minulosti podařilo jen ODS, ČSSD a Občanskému fóru v devadesátých letech. Není to tedy jen o Babišově osobnosti, ale o určité představě Babiše a jeho politiky, která voličům vyhovuje. Tedy nabízené vize kompetentního vládnutí s tím, že reprezentanti ANO jsou netradiční, jiní politici než ti ostatní. Andrej Babiš měl navíc obrovské štěstí – stal se ministrem financí ve chvíli, když začalo hospodářství v roce 2014 prudce růst. A fakt, že se České republice daří nyní takto dobře, spousta lidí – a nejen voliči ANO – spojuje právě s Babišem.

A Čapí hnízdo ani podezření z ukrývání syna nejdou proti vizi kompetentního vládnutí?

Je otázka, jestli to voliči hnutí ANO vůbec vnímají jako problém. Jestli to spíš nevnímají - a já jsem poměrně přesvědčen, že to tak je – optikou, kterou používá Andrej Babiš a jeho komunikační tým. Že jde o kampaň ze strany tradičních politiků a je to politický nástroj, který má premiéra pouze poškodit. Fungují zde především emoce, možná i cosi na způsob víry. Aktuální problém Andreje Babiše pro takové lidi není důležitý, naopak může fungovat jako něco, co je útokem na něj – a loajalitu voličů ANO to paradoxně může spíš posilovat.

Vážně jsou voliči hnutí ANO takový monolit?

Ne, to si nemyslím. Ne všichni voliči ANO jsou jeden názorový svět, stejně jako strana ve skutečnosti není názorový monolit. Jsou tam různé pohledy – i na to, zda by měl být Andrej Babiš v současnosti premiérem, nebo ne. Ale to ještě neznamená, že by lidé přestali podporovat ANO.

Ještě k hlasování o nedůvěře. Byla podle vás reakce opozice adekvátní, když vyvolala hlasování?

Podíváte-li se na možnosti, jež nabízí ústava, tak to byla adekvátní reakce. Jako opozice máte relativně snadnou příležitost shodit vládu, protože nemusíte nabízet vládní alternativu, což není v řadě zemí běžné. Proč to tedy nezkusit, že?

Nyní se před Andrejem Babišem objevil další problém. Právní servis Evropské komise vypracoval dokument, podle kterého je český premiér ve střetu zájmů - dál osobně těží z eurodotací pro Agrofert, čímž porušuje předpisy pro veřejně činné osoby. I tohle se dá ustát?

Samozřejmě potenciálně to může být citlivé, protože podstatou je hrozba, že by Česká republika musela vracet část dotací pro Agrofert. Převedeno do řeči peněz, pro opozici je snadné poukazovat na to, že každého českého občana Babišovo premiérství něco stojí. Otázkou ale je, jestli to nebude zase něco, co se ukáže vlekoucím se problémem s nejasným koncem, stejně jako vyšetřování Čapí hnízda, korunových dluhopisů a tak dále. V politice se hodně hraje o čas, a pokud se věc potáhne a nebude mít přímé a hmatatelné dopady, voliče ANO v dohledné době neovlivní. Problémy Andreje Babiše se mimochodem začínají hodně podobat problémům Silvia Berlusconiho, jehož Forza Italia je až nápadně blízká ANO. Berlusconiho potíže začaly s jeho vstupem do politiky v devadesátých letech a italskou politiku natrvalo zatížily. Policejní vyšetřování či soudní spory se protáhly na léta, někdy i desetiletí.

Omezují tyto problémy Andreje Babiše v dělání politiky?

Důkazy vidíme už nyní. Například současná vláda stojí na velmi křehkých základech a není jasné, zda tu třeba za půl roku ještě bude, nebo ne. To znamená, že Babiš nemůže mít - a jak vidíte -  ani nemá velké ambice a možnosti prosadit změny, jako je důchodová reforma, reforma školství a podobně. Vláda stojí a padá s osobou Andreje Babiše a její hlavní agendou se stává otázka, co premiéra právě ohrožuje. Ocitáme se opět v období let 2002 až 2010, kdy životnost vlády byla průměrně rok. Možná vláda v nejbližší době vydrží, přesto už sama nejistá a nestabilní situace vládní práci velmi omezuje. Navíc je to menšinový kabinet, takže si podporu pro návrhy ve sněmovně musí vždycky shánět. A ačkoliv ANO a ČSSD podpořili při vzniku vlády komunisté, ruku pro všechno automaticky nezvednou. Jednotliví ministři se tak ocitají v nejisté pozici, kdy si musí klást otázku, jestli jsou dalekosáhlé a koncepční představy a návrhy na místě a nejedná se o zbytečnou práci, protože za rok už nemusí být v úřadu.

Přijde další krize?

Vládní krize byla zajímavá v tom, že se v podstatě kdykoliv může zopakovat. Neříkám, že se to brzy znovu stane, ale právě snadnost celé věci je zarážející. Pokud příští rok začne soud s Andrejem Babišem kvůli Čapímu hnízdu, tak tu budeme mít v podstatě permanentní stav ohrožení vlády tím, co tam může zaznít.

A jak krizi vyřešila ČSSD, která nakonec před hlasováním ze sálu odešla, aby nemusela participovat na rozhodování o své vlastní vládě?

Jan Hamáček nyní vede stranu, která je rozdělená v postoji k vládě. Takže tento úkrok stranou, který je zvláštní a netypický, je v kontextu současné pozice vcelku logický. ČSSD se vyhnula dalšímu rozštípnutí, kdy by poslanci nejspíše hlasovali nakonec každý jinak. Strana si odložila problém na někdy jindy.

Třetím aktérem krize je prezident Miloš Zeman, který prohlásil, že by v případě pádu vlády opět pověřil Andreje Babiše sestavováním další vlády. Proč to udělal?

Protože je to z jeho hlediska asi nejlepší varianta. Je tu i závazek z minulosti, kdy Babiš podpořil Zemana při znovuzvolení prezidentem. Zeman ví, že i díky Babišovi porazil Jiřího Drahoše. A myslím si, že umí být alespoň někdy vděčný, pokud to nejde vyloženě proti jeho zájmům. Co by byla jiná alternativa? Úřednická vláda, která těžko získá podporu ve sněmovně? Předčasné volby, které jsou vždy velká nejistota? Proto je pro Zemana nejlepší alternativou Babiš, který má najednou slabší postavení. Nejedná se o silného premiéra - nejen kvůli menšinovému kabinetu, ale hlavně kvůli jeho problémům. Prezident má tak na premiéra silnou politickou páku. Přijde-li jakákoliv další vládní krize, premiér ví, že bude prezidenta potřebovat. To se prostě musí promítnout do jejich vzájemného vztahu.

Ale premiér Babiš přece jen dělá prozápadní politiku, má negativní postoj k dostavbě dalšího bloku Dukovan Rusy, byl tu i spor o jmenování současného ředitele BIS Michala Koudelky generálem, kdy Zeman odmítl Babišovu nominaci…

To všechno neznamená v tuto chvíli zásadní střet. To jsou většinou drobnosti - o Dukovanech se stále definitivně nerozhodlo, Babišovy zájmy směrem k EU se dosud nedostaly do zásadního střetu se Zemanovou preferencí Ruska a Číny. Zkrátka Andrej Babiš nešel v žádném rozhodnutí zatím proti Miloši Zemanovi. Ochlazení by mohlo přinést například zpřísnění evropských sankcí vůči Rusku a podobné věci. Zatím je ale vláda v úřadu příliš krátce, aby nastal silný moment, na kterém by se Zeman a Babiš mohli střetnout.

Zeman podpořil Babiše, aby si ho zavázal. Co to může premiéra v budoucnu stát?

Jak jsem říkal, oslabuje to jeho pozici. Andrej Babiš bude mít tendenci zbytečně nedráždit Miloše Zemana nějakým rozhodnutím, které by šlo silně proti zájmu Hradu – ať už prezidenta nebo jeho okolí. To uvidíme asi na zmíněném sporu o dostavbu Dukovan. Jestli bude po této krizi Andrej Babiš a jeho vláda ochotný schválit něco, co nezohlední zájmy Ruska, na to si musíme počkat.