Teheránský režim není dům z karet. Útoky Íránce spojily a podněcují touhu po jaderné zbrani

Co se děje v íránské vládě a společnosti po útocích Izraele a Spojených států na jaderná zařízení. Otřásá to krutým íránským režimem, který se donedávná potýkal s nebývalými protesty? Jakou lekci z této války Írán může vyvodit? A v čem je specifická představa, kterou o Íránu mají Američané?

Odpovědi na tyto i další otázky nabízí podcastový rozhovor týdeníku Respekt s Kevinem L. Schwartzem americkým odborníkem na Írán jeho dějiny, kulturu i současnou politiku, který působí v oddělení Blízkého východu Orientálního ústavu AV ČR.

Vy jste americký expert na Írán a dlouhodobě sledujete vztahy s USA. Překvapil vás americký útok na jaderná zařízení? Nebo jste čekal, že by k tomu mohlo za vlády Donalda Trumpa dojít?

Myslím, že nikdo neví, co od Trumpa očekávat. Nemá příliš pevnou výchozí pozici a často nabízí velmi nesourodá a protichůdná prohlášení. Na jednu stranu mě to překvapilo, protože útočit na něčí jaderná zařízení je velmi, velmi nebezpečné. Myslím, že Mezinárodní organizace pro atomovou energii se v tomto směru vyjádřila velmi jasně. Dokonce teď uvedla, že Írán může přijmout jakákoli zvláštní opatření na ochranu svých jaderných materiálů a zařízení, a to stále v souladu se svými závazky. Můžou přemístit uran, aby ho uchránili před hrozbami jako je útok. Překročení téhle červené linie mě překvapilo. Na druhou stranu, když zohledníme jak na Írán pohlíží americká veřejnost i politici i mnozí analytici. A tím mám na mysli celý politický diskurz, nejen vládu, demokratickou či republikánskou stranu ale celou politickou třídu i média. Více či méně v nich panuje shoda na tom, že Írán je ten zlý aktér, který je původcem všech problémů na Blízkém východě, který způsobuje nepokoje a destabilizaci.

Írán ovšem také vnímá Spojené státy jako jednoho z hlavních nepřátel i s ohledem na historii, uvalené sankce a další věci.  

Rozhodně. Je jasné, že tyto dvě země se nemají rády. Obě strany mají vůči sobě oprávněné výtky. Íránská nelibost aspoň z pohledu vlády se táhne už k počátkům Islámské republiky a tomu, jak Spojené státy chovaly k šáhovi a jeho autoritářské vládě nad íránským lidem před revolucí z roku 1979. Samozřejmě tu také byla ona krize s americkými rukojmími. To je pro Ameriku stále velmi bolavé místo. A pak je tu prostá geostrategická a geopolitická realita. Írán se není ochotný podřídit americké bezpečnostní architektuře na Blízkém východě, která se soustřeďuje na Izrael, Saudskou Arábii a několik dalších zemí. Kvůli tomu jsou spolu Írán a USA na kordy. Mezi vládami nikoli mezi národy tak panuje hluboce zakořeněné nepřátelství. Ovšem je otázka, jaký zájem má americká populace ale i její politická vrstva na další nekonečné válce na Blízkém východě po tom, co jsme viděli v Afghánistánu a Iráku. Izrael by asi uspokojilo, kdyby viděl, že Írán nemá žádný jaderný program. Na to potřebujete mít na místě inspektory nebo pozemní jednotky. Myslím, že Írán by teď nesouhlasil s inspekcemi a vyslat tam americké či jiné jednotky podle mě taky není správná cesta.

Myslíte, že americká vláda Írán podceňuje nebo nevěnuje některým aspektům dění v Íránu dostatečnou pozornost? Vidíte tam na straně USA nějaká slepé skvrny?

Myslím, že tady někdy panuje představa, že Írán je domeček z karet do kterého stačí strčit a vládnoucí režim náhle padne. Rozhodně není pochyb o tom, že v zemi jsou odpůrci režimu a konají se tam protesty, ať kvůli ekonomickému strádání nebo touze po svobodě. Lidé jsou naštvaní kvůli životním vyhlídkám, které teď v Íránu mají nemluvě o potlačování práv na shromažďování nebo svobody projevu a další věci. My ovšem moc nevěnujeme pozornost mlčící části íránské společnosti, která podporuje vládu. A takových lidí tam žije hodně. Mají k tomu různé důvody, ekonomické, sociální, politické ale i duchovní. Mnozí věří tomu, že islámská forma vlády je nejvyšší duchovní naplnění, které je ve shodě s jejich vlastní individuální spiritualitou. A řekl bych, že izraelské a americké útoky íránskou populaci spíše sjednotili. Ať už jsou proti režimu nebo ho podporují, žijí v Íránu nebo v zahraničí, tohle vnímají jako překročení červené linie. Najednou mají pocit, že jim jde o život a přepínají do módu přežití, což z nich dělá jednotnou frontu až na některé hlasy v diaspoře, jako je údajný korunní princ a syn bývalého šáha. Ale i z diaspory slyšíme od některých lidí, kteří jsou jindy k íránskému režimu velmi kritičtí, prohlášení typu: Stojím za Íránem. Tohle íránský lid nemůže tolerovat. A myslím, že Spojené státy těmto hlasům nenaslouchají a možná by měly. Trochu se to vrací k té představě, že nás budou po napadení Íráku lidé na místě vítat potřásáním rukou a květinami. Írán je samozřejmě velmi odlišný a o invazi do Íránu alespoň v tuto chvíli nikdo nemluví. Ale bylo by dobré, aby si lidé všimli toho jak íránské a americké útoky Íránce dokázali sjednotit.

Takže v Íránu teď asi neprovolávají heslo MIGA (Make Iran Great Again), jak Donald Trump navrhoval na sítích v souvislosti s možnou změnou režimu. Jestli vám správné rozumím, tak mnozí Íránci, kteří se zúčastnili protestů teď cítí, že teď jde o obranu země ne režimu.

Myslím, že tohle dokáže pochopit každý člověk. Nechováme se přeci jako nějací roboti.  Někdy děláme a říkáme věci, které jsou protichůdné. Lidé můžou tvrdit, že nesnášejí režim a vidí, že neprospívá jim, jejich rodině ani budoucím vyhlídkám, ale zároveň teď cítí, že by měli svou zemi bránit a chránit.

Poslechněte si celý rozhovor v audiu. Zkrácený přepis je pro předplatitele k dizpozici zde