V pátečních Financial Times obhajoval legendární komentátor listu Samuel Brittan liberalismus v evropském smyslu slova podle výkladu Isaiaha Berlina jako možnost „negativní svobody“. Přišel k závěru, že odhalit antiliberály je relativně lehké – jsou to například ti, kteří usilují o absolutní zákaz kouřit na veřejných místech. A to, jak autor zdůrazňuje, je sám celoživotní nekuřák.
Já bych měl pro pana Brittana nějaké ty nejnovější příklady ze Slovenska. V pátek večer jsem šel do města půl hodiny pěšky, protože naštvaní řidiči kamionů zablokovali silnice v mé čtvrti. Zuří na zavedení mýta, které prý nefunguje, je drahé, platí i na cestách první třídy a firma si účtuje sumy za kilometry podle libovůle (tender na firmu, která mýto od nového roku zavedla, byl jako okopírován podle českého vzoru – do výběrového řízení byla připuštěna jen jedna firma s prakticky nejdražší nabídkou).
Můj smysl pro svobodu – možná vyvinutý poněkud přehnaně pod vlivem komunistického režimu – mi říká, že kamionisté mají právo na nějaký čas omezit mou svobodu pohybu, protože oni brání svou svobodu podnikání, kterou jim vláda špatným rozhodnutím omezila. A ještě jsem rád, že mají vůli trávit ve jménu své věci dny ve sněhu a mrazu na ulici a také že mají odvahu odporovat vládě a policii, která se je pokouší zastrašit.
Když jsem se v noci v dešti vracel pěšky domů, zastavil jsem se u jednoho z kamionů stojící křížem přes pustou silnici (aby jej nemohli policajti odtáhnout). Dva sympatičtí mladíci sedící v kabině mi vysvětlovali, že v principu proti mýtnému nic nemají, ale tento systém je nesmyslně drahý – vyjde je desetkrát dráž než loni a oni přijdou na mizinu. „Budeme tady, dokud s tím vláda něco neudělá,“ říkali. „Nemáme co ztratit.“
O několik minut později k nim přišel mladý muž a žena, v tašce měli termosku s čajem a buchty a nabízeli je řidičům. „Dejte si, držíme vám palce, bojujete i za nás.“ Na mou otázku, zda je taky řidič kamionu, řekl že ne. „Ale jsem občan této země a chci žít jako svobodný člověk.“ Hle, liberál v praxi.
Jenže ne všichni Slováci mají ve věcech tak jasno. Minulý týden jeden z nich dostal skvělou šanci bránit svobodu ve jménu ostatních (a dokonce nikoho přitom neomezit), ale - k mojí velké lítosti – ji bohapustě propásl.
Jak známo, slovenská policie strčila na letišti výbušninu nic netušícímu cestujícímu do batožiny, aby vyzkoušela čich svých psů. Výbušnina přeletěla v letadle až do Dublinu a způsobila světový poprask. Jak krásný příklad antiliberalismu, který se nám dere do životů ve jménu naší bezpečnosti! Bohužel, onen slovenský elektrikář, který pracuje v Dublinu a irská policie s ním několik hodin jednala jako s teroristou, má dobráckou slovenskou duši, která na sobě nechá dříví štípat. Slovenské policii odpustil, že si ho vybrala za pokusného králíka a nebude ji žalovat za hrubé porušení svých lidských práv.
Pan Brittan má pravdu, že odhalit antiliberály je relativně lehké. Na Slovensku je to celá slovenská vláda. Problém je, že není dost liberálů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
