Divadlo jako maják odporu

Moravským divadlem v Olomouci se rozléhá obrovský aplaus. Herec Robert Roth si po pár minutách stoupá na okraj jeviště, gestem přerušuje ovace vstoje a pronese: „Děkujeme moc za podporu. Snažíme se dělat všechno pro to, abychom zmírňovali následky činů naší vlády.“ A sálem se znovu rozezní potlesk.

Je třetí květnová sobota a inscenací Slovenského národního divadla (SND) Pes na cestě vrcholí 28. ročník festivalu Divadelní Flora Olomouc. Když jeho ředitel a hlavní dramaturg Petr Nerušil zvolil jako letošní téma mezinárodní přehlídky slovo Rovnost, logicky se se svým týmem při výběru hostujících souborů zaměřil na Slovensko.

Tamní scéna totiž aktuálně čelí bezprecedentnímu tlaku vlastní vlády, jež se snaží jakoukoli rovnost šancí v kultuře zlikvidovat. Právě v době, kdy na Moravu zamířilo to nejlepší ze současného slovenského divadla, se to projevilo dalším úderem: Fond na podporu umění ovládnutý lidmi ministryně kultury Martiny Šimkovičové rozhodl, že nezávislým souborům vzdorujícím vládě autokratického premiéra Roberta Fica nedá na další sezonu z veřejných peněz ani cent.

V ohrožení jsou však také kamenná divadla zřizovaná státem. O jejich napínavé situaci vypovídá i jeden detail v tištěném programu inscenace Pes na cestě. Na první straně je na čestném místě uveden podpis Zuzany Ťapákové, hned pod ním Miriam Kičiňové. První je kamarádka Šimkovičové, kterou loni ministryně bez jakýchkoli divadelních zkušeností dosadila na pozici generální ředitelky SND poté, co z této funkce vyhodila ceněného Mateje Drličku. Druhá v SND šéfuje činohře, jako dramaturgyně je dlouhodobě uznávaná i mezinárodně a je to právě Miriam Kičiňová, kdo momentálně funguje jako nárazníková zóna mezi divadelním souborem a vládou snažící si ho podmanit.