Bratislava má levicového primátora

Pravice prohrála komunální volby na Slovensku, shodnou se politici i analytici. Řekl bych spíše, že pokud někdo prohrál, tak jsou to politické strany jako takové. Nezávislí kandidáti na starosty a primátory totiž zvítězili prakticky ve třetině všech měst a obcí (na Slovensku se volí přímou volbou, zastupitelstvo se volí zvlášť). Zdá se, že klíčem k úspěchu na Slovensku je dnes nehlásit se k politické straně a když ona se hlásí k němu, tak nanejvýš její podporu blahosklonně přijmout.
To byl například případ Richarda Rybníčka, bývalého ředitele Slovenské televize a nově zvoleného primátora Trenčína, který se vždy hlásil k pravici, ale kandidoval jako nezávislý. Když mu levicový Smer nabídl, že ho bude podporovat, pokrčil rameny a řekl: jak je libo.
Zdá se, že všichni jsou vlastně tak nějak spokojeni, snad kromě hlavní pravicové strany SDKÚ, jejíž kandidátka na primátorku Bratislavy Magda Vášáryová pohořela (a SDKÚ přišla i o další města, jako Trenčín nebo Žilina).
Bratislava dopadla opravdu zajímavě. Vyhrál sice levicově orientovaný Milan Ftáčnik (kandidoval jako nezávislý, ale podporoval ho Smer), takže Bratislava bude mít po dvaceti letech poprvé levicového primátora, ale v městském zastupitelstvu má výraznou většinu pravice. A pravice vyhrála také většinu starostů v městských částech.
Vášáryová prohrála ze dvou důvodů: lidé byli z vlády zkorumpované pravice ve městě už znechuceni a Vášáryová je nedokázala přesvědčit, že by nebyla jen loutkou politických stran. Kromě toho ji hodně hlasů vzal Ján Budaj, známá tvář z listopadu 89 (součet hlasů za Vášáryovou a Budaje byl větší, než kolik získal Ftáčnik). Kdyby byly volby primátorů dvoukolové, tedy že by se ve druhém kole vybíralo už jen mezi Ftáčnikem a Vášáryovou, možná by měla šanci.
Ve srovnání s Prahou však je situace v Bratislavě mnohem jasnější a voliči nemůžou mít pocit, že politici zneužili jejich hlas na tvorbu podivných koalicí. Primátorem je jasný vítěz Ftáčnik, který se bude muset domluvit s pravicovou většinou v zastupitelstvu.
Asi nejlepší zprávou je relativně vysoká účast voličů (téměř 50 procent) a pestrobarevnost lokálního života. Žádná mapa s barvami politických stran nemůže graficky ukázat, jak různorodý je politický život na Slovensku, i když často člověk jen kroutí hlavou nad tím, jaká absurdní koaliční spojení jsou schopna v některých regionech vzniknout. To je také důvod, proč nemá příliš smysl mluvit o tom, která politická strana je skutečným vítězem.