Svoboda je nedělitelná. Tato věta, kterou tak často opakoval Václav Havel, je možná v této zkratce trochu nesrozumitelná, ale říká něco velmi důležitého: nejsem svobodný, když je byť i jeden člověk na planetě trestán za svobodný projev. Po odsouzení kapely Pussy Riot jsem tedy opět o něco méně svobodný, tak jako ostatně my všichni, dokonce i ti, kteří si namlouvají, že jich se to netýká.
Jenže minulý týden se stalo ještě něco dalšího, co ukrojilo další kus z mé svobody – a stalo se to u nás doma. V Česku i na Slovensku vyšly některé noviny (MF Dnes, Lidové noviny a slovenský deník SME) s bílou titulní stranou, kde zůstala jen hlavička deníku a vespod nápis: „Dnes nic nového. Kromě katalogu IKEA.“
Není to poprvé, co noviny přijaly nabídku inzerenta obsadit celou titulní stranu („pravá“ titulní strana pak následuje až za ní), ale je to poprvé, co si nechaly líbit, že inzerent ji využije k tomu, aby se vysmál samotnému jejich smyslu.
Slogan „Dnes nic nového“ je pro noviny, jejichž podstata „novosti“ je už v jejich názvu, tak ponižující, že si nedovedu představit svobodné rozhodnutí vydavatele či šéfredaktorů, které by k jeho uveřejnění na první straně vedlo.
Souhlas s vlastním ponížením musel být tedy udělán pod tlakem. Jakým? Finančním. Noviny jsou na tom dnes stále hůř, některé se propadají do ztráty a když firma přišla s tím, že si koupí první stranu za dostatečně velký balík, noviny kývly. Lze to chápat, nelze však mluvit o svobodném rozhodnutí.
V takovém případě se ale nabízí otázka: můžu ještě vůbec číst tyto noviny s jistotou, že jsou svobodné?
Soudní proces v Rusku je z těch klasických, kdy politický systém vězní lidi za jejich svobodný projev. Bílá titulní strana u nás doma je ukázkou, že v některých zemích jsou pro svobodu větším nebezpečím firmy než politici. Na onu nedělitelnou svobodu totiž útočí stejným způsobem ten, kdo ji zakazuje, i ten, kdo si ji kupuje.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
