Roztržitý poručík Columbo žije po padesáti letech novým životem

Poslední díl amerického seriálu Columbo se vysílal v roce 2003. Pro poručíka z oddělení vražd losangeleské policie a jeho existenci v popkultuře je to však jen obyčejné datum - jeho přítomnost a vliv nijak neslábnou. Nejnovějším důkazem může být letošní seriál Poker Face s Natashou Lyonne v hlavní roli mladé ženy obdařené schopností odhalit lež. Kdykoliv někdo nemluví pravdu, pozná to jako nikdy nechybující detektor. Neví, proč dotyčný lže, ale s nebývalou vytrvalostí a kladením těch správných otázek na to přijde. A usvědčí přitom vraha.

 O seriálu se píše jako o „columbovském“. Jeho tvůrci se hlásí ke Columbovi jako ke klíčové inspiraci a jako láskyplné přiznání přesně replikují i žlutě vyvedené titulky. Lyonne s věčně rozcuchanými vlasy a v otrhaných džínách se potuluje po Americe od jedné nájemné práce ke druhé – a zosobňuje ducha slavného detektiva přesně jako médium. Včetně lehkého, jakoby pokorného shrbení, které ještě více odvádí pozornost od hrozby, již představuje pro suverénní pachatele. Padesát pět let 20. února uplynulo od chvíle, kdy se Peter Falk poprvé vtělil do Columba v pilotním televizním filmu Vražda na předpis (Prescription Murder). Proč je i po více než půl století stále jedním z nejzásadnějších televizních detektivů s oddanými fanoušky - a čím může překvapivě oslovit nové generace diváků?

 Seriálový Columbo původně běžel na stanici NBC mezi léty 1971–1978 (úplně první díl Vražda podle knihy režíroval tehdy čtyřiadvacetiletý Steven Spielberg). Falk, který měl show stále více pod kontrolou a kromě globální popularity mu role vynesla i několik cen Emmy, se na sklonku dekády nedohodl s producentem na rozpočtu. Na obrazovky se vrátil o deset let později, ale uplynulý čas byl znát na hlavní hvězdě - a drhla snaha modernizovat sedmdesátkově pomalý, neagresivní koncept pomocí sexu nebo násilí.

Columbo šel proti zavedeným pravidlům televizní detektivky. Změnil to, jak může policejní show vypadat. Byl kriminálkou postavenou na hlavu. Namísto tradičního „kdo to udělal“ divák dostal „jak to udělal“. Vrah/zi jsou známí od samého začátku a divák jen sleduje pomalé, téměř lenochodí nenápadné vyšetřování. Poručík přitom často viníka doslova udolá. Jeho hlavní metodou je vytrvalost a vnímavost k detailu kombinovaná s uctivostí, která podezřelé irituje, někdy doslova přivádí k šílenství.

 Tam, kde by klasický detektiv sáhl po výslechu, Columbo rozehrává krouživou hru na kočku a myš. S tím, že sám je kočka převlečená za králíčka, která si hraje s myší, jež si o sobě myslí, že je lev. Klamavé zdání je to, na co Columbo sází a co rozvíjí jako jednu ze svých hlavních zbraní. Falk byl ve svém detektivovi doslova zabydlený. Splynutí s rolí pomohlo třeba i to, že nosil vlastní oblečení, nebo se potuloval během natáčení po place s cílem udržovat své protihráče-zloduchy v napětí.

Velkým dílem Columbovy přitažlivosti je to, že je anti-policajt. Jde proti archetypu drsného policisty. Místo akčního muže sahajícího po pistoli a pronásledujícího pachatele se na místo činu zatoulal roztržitý, roztěkaný chlápek ve zmačkaném baloňáku s užmoulaným doutníkem v ruce. V jedné epizodě si jej dokonce jeptiška splete v jídelně pro chudé s bezdomovcem. Miluje svého psa, bojí se výšek, nemá rád krev a rád vaří. Je oddaný paní Columbové. Nepoužívá technologie a vymoženosti. Je zdánlivě zmatený, zastaralý, zaostává za vývojem. Jeho ušmudlaný exteriér jako by se otiskoval do jeho projevu. Brebentí, opakuje se, často zapomíná, aby se vrátil se slavnou větou „Jen ještě jedna věc“, která znamená odhalení dalšího klíčového detailu. K překvapení ukolébaných zločinců, kteří ho fatálně podceňují.

Zásadní přitom bylo – a možná dnes dřív je - že jeho protivníci jsou z vyšší třídy nebo příslušníky smetánky. On sám je kódovaný jako obyčejný člověk z pracující třídy. Chodí na bowling, pije pivo, jezdí ve starém autě a nemůže si dovolit utrácet, protože jeho celoroční plat je jedenáct tisíc dolarů, jak nezapomene sdělit podezřelému dirigentovi v epizodě Etuda v černém. Dům, ve kterém ho zámožný snob milostivě přijímá, by si nemohl dovolit ani za devadesát let. Až na naprosté výjimky vyšetřuje boháče, spisovatele, politiky, investory, sběratele umění…

Nachytává je na jejich ego. Tváří v tvář bohatým a vlivným, kteří mají i kulturní kapitál, hraje nedovzdělaného chlápka, který neví nic o víně, knihách, orchidejích nebo klasické hudbě. Je to jeho věčně zmiňovaná, ale nikdy přítomná a spatřená manželka, kdo je vždy náhodou oddaným fanouškem toho kterého umělce a pro niž uctivě sbírá autogramy. Předstíraná nevědomost – stejně jako obnošené oblečení – dává viníkům falešný pocit bezpečí a nadřazenosti. Nedochází jim, že proti sobě mají brilantního znalce zločinecké mysli a lidské povahy.

Značné divácké potěšení plyne z toho, jak si kamera s rozkoší vychutnává momenty, kdy se boří arogantní fasáda zloduchů a dochází jim, že hra skončila. Při finálním odhalení jen stěží mnozí udrží emoce na uzdě, hroutí se v hurónském smíchu Případ vysokého IQ nebo rovnou přicházejí o rozum jako v londýnské epizodě S dýkou v mysli, kam Columbo přijede okouknout nové metody Scotland Yardu a (s trochou podvodu) odhalí zločin dua afektovaných shakespearovských herců.

 Columbo aktuálně žije novým životem. Nejen díky seriálům jako Poker Face, jejichž tvůrci si hrají s dědictvím žánru, ale i díky novým generacím divákům, kteří ho objevili. Twitter a Tumbler jsou plné odkazů na Columba. Na YouTube existuje řada columbovských kanálů. Vizuálně i formou usedlý a „starý“ formát je oblíbený evidentně i u diváků, u kterých se dá jen stěží argumentovat tím, že se nostalgicky vracejí ke staré televizi.

 Falkův detektiv je přitahuje z několika důvodů. Představuje komfortní, útulnou, zpomalenou televizi a typ dívání se, po němž evidentně touží nemalá část publika ve světě plném stresu, napětí a nejistot - jak ukazuje třeba popularita pekařských pořadů jako Great British Bake-off. Zároveň je víc než aktuální motiv potrestání arogantních mocných tohoto světa, přesvědčených, že jim všechno projde. Přestože to tak tvůrci údajně nezamýšleli, tenhle třídní, kritický rozměr je nepřehlédnutelným Columbovým rysem, který aktuálně rezonuje. 

V neposlední řadě pak představuje jiný typ detektiva, který tak trochu předběhl dobu. Nevyslýchá, nezastrašuje, není silový, agresivní. Je empatický, smutný ze zbytečných smrtí a laskavý, aniž by ztrácel pevnost, integritu nebo sebeúctu. Neuhýbá před nikým, nenechá se ponížit, přestože se o to svět snaží. Jeho dobrota není slabost. Je ideální postavou do éry nové, neironické upřímnosti.

„Je mi líto, ale nic jako dokonalá vražda neexistuje. Je to jen iluze,“ říká Columbo v epizodě Teď ho vidíte (1976), když usvědčí kouzelníka z vraždy. Dokonalý detektiv naštěstí ano.

Newslettery a nový informační servis si můžete objednat k odběru na adrese https://www.respekt.cz/newslettery

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter