Před ruskou agresí jsem si neuměla představit, že je dnes možné v Evropě unášet děti

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Europoslankyni Michaelu Šojdrovou znám dvě desetiletí. Popisoval jsem její působení na české politické scéně a dál ji sleduji i po přesunu do Evropského parlamentu, kde působí doteď. Je řada lidí, kteří jsou v politice dlouho, ale ničím konkrétním vám v paměti neuváznou. Pro Michaelu Šojdrovou to neplatí. Kdyby mě někdo vzbudil o půlnoci a řekl její jméno, na první dobrou odpovím – „děti“. Šojdrová s nimi spojila velký kus své politické kariéry. Roky bojuje za jejich práva, aktuálně se snaží nějak pomáhat těm z Ukrajiny.

Právě kvůli tomu se potkáváme, abych se dozvěděl detaily. Kde jinde než v kavárně Louvre, oblíbené u řady politiků i novinářů. Šojdrová ji ale zvolila spíše z praktických důvodů, hodinu a půl před naší schůzkou přiletěla z Bruselu, kavárna je na metru z letiště a je to odsud zároveň kousek do centrály lidovců, paláce Charitas, kde má povinnosti.  Nakonec přijíždí s mírným zpožděním, v ruce kufr a trochu zadýchaně říká, že cestou sem stihla ještě dva online meetingy.  Objednává si espresso, později si prý dá i pozdní oběd.

Začínám obecně, tím, na co jsem se jí chtěl už roky zeptat, a nikdy jsem to pořádně neudělal: „Proč se tolik angažujete zrovna v tématu dětí?“ Šojdrová to vysvětluje odbočkou do hluboké historie, kdy ji legendární předseda lidovců Josef Lux, muž, který stranu dostal do několika vlád, požádal, ať se věnuje školství. Ve straně ho nikdo moc neřešil, jeho volba padla na ni, ona intuitivně kývla a stala se členkou školského výboru Poslanecké sněmovny.

„Jsem máma, mám dva kluky a čtyři vnoučata, tak asi proto. Se vzděláním souvisí i sociálně právní ochrana dětí, začalo mě to zajímat. Byla to možnost jak pomáhat, být užitečný,“ popisuje důvody. Když přesídlila do evropské politiky a do Evropy začaly dopadat důsledků krvavých konfliktů, měla už v tomhle směru – ochraně dětí – kompetenci. Nejdříve se snažila přesvědčit vládu Andreje Babiše, ať do Česka přesídlí několik desítek dětí syrských sirotků, které na starý kontinent utíkaly před válkou.

Babiš v roce 2018 řekl ne: bál se, že to jeho voličům bude vadit. Šojdrová to nevzdala a právě nyní zkouší další kolo. Na konci května k tématu pořádá se senátním výborem pro evropské záležitosti seminář a zkouší, jestli současná vláda, v níž lidovci sedí, nezmění stanovisko. Hlavně se ale věnuje Ukrajině, odkud se vrátila před několika dny. „Zajímalo mě, v jaké situaci tam jsou přesídlené děti, bude jich kolem půl milionu, jak mi říkali. A samozřejmě ty, které Rusové unesli. Že je něco takového v Evropě možné, jsem si neuměla před ruskou agresí představit,“ popisuje.

Přitom v rušné kavárně listuje v mobilním telefonu, přeskakuje fotky své rodiny a hledá snímky ukrajinských dětí a těch, kteří jim pomáhají. Mluví o tom, jak se pro ně někteří doslova obětovali, a že by také byla ráda víc nápomocná. Ukrajinské děti čekají po krušné zimě tříměsíční prázdniny, starostové, ředitelé sociálních zařízení a dětských domovů jí říkali, že by všem pomohlo, kdyby mohly zažít něco jiného než válku a její dopady, třeba letní tábory. „Šly by dělat na Ukrajině nebo na území Evropské unie. Musíme na to sehnat prostředky,“ říká Šojdrová.

Největší problém ale je, jak vysvobodit děti unesené do Ruska a přivézt je domů na Ukrajinu; podle odhadů Kyjeva jich je minimálně dvacet tisíc. „Ptala jsem na Ukrajině, co pro ně lze dělat. Jednou z cest je tlačit na Mezinárodní výbor Červeného kříže, který má pobočku v Rusku. Jeho zástupci by měli za ukrajinskými dětmi jezdit, nenechat se odbýt Rusy, že domů nechtějí, měli by vyjednávat s ruskými úřady, hledat cesty, jak je dostat zpět na Ukrajinu. Tohle téma musíme otevírat, a bavit se o tom s Mezinárodním výborem Červeného kříže,“ popisuje cestu europoslankyně.   

Podobnou práci podle ní mohou v Rusku odvádět i západní diplomatická zastoupení, která tam stále fungují. „Europarlament tohle musí znovu otevírat, vyvíjet tlak i na instituce Evropské unie. To vidím jako jednu z mých priorit. Kdybych to neudělala, jednou bych si to vyčítala,“ říká politička, zatímco se lidé v populární kavárně kolem ní se baví, užívají si svobody i svých blízkých.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter