0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Newsletter11. 7. 20235 minut

Kam půjde Kaczyński, tam půjde i Tusk

Donald Tusk • Autor: REUTERS

Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota, Silvie Lauder a Andrea Procházková.

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Možná se stane, že podzimní parlamentní volby v Polsku rozhodnou imigranti, respektive odpor k nim. Respektive odpor k údajným piklím Evropské unie, jak zaplavit východní Evropu lidmi z Asie a Afriky, především muslimy. A co leckoho v Polsku překvapilo: hru se strašením a varováním před zkázou hrají obě hlavní strany, nejen vládní Právo a spravedlnost (PiS), ale i opoziční Občanská platforma (PO).

První tah očekávatelně patřil vládní PiS, která se už měsíce snaží rozlousknout dlouhodobý problém: je zdaleka nejsilnější stranou v zemi a volby téměř jistě vyhraje, ale za současného stavu je nevyhraje dost. Na samostatné vládnutí to stačit nebude, takže se bude muset spoléhat na současné, velmi nespolehlivé a velmi problematické minispojence z extremistické strany Suverénní Polsko (donedávna Solidární Polsko), nebo (nedej bože) na ještě nespolehlivější a problematičtější stranu Konfederace. Jejich nezkušenost a arogance by společné vládnutí téměř s jistotou dovedly ke katastrofickému konci. Anebo bude dokonce hlasů tak málo, že vládu bude sestavovat opozice. Tomu se PiS chce pochopitelně vyhnout.

Její šéf (a reálný vládce země) Jarosław Kaczyński tak přemýšlí, jak dostat k volbám ještě o několik stovek tisíc voličů a jejich hlasů navíc. A aktuálně projednávaná unijní reforma migrační politiky se ukázala být dobrou příležitostí. Celý spolek se na ní shoduje, výjimku tvoří jen Maďarsko (které je ze zásady proti jakékoliv společné migrační politice) a právě Polsko. Dohodu se oběma zemím zastavit nepodařilo, projde takzvanou kvalifikovanou většinou, ale o to polské vládě nutně nejde. Vyhlásila, že o unijní dohodě je třeba uspořádat referendum. A aby se ušetřily peníze, referendum se bude konat souběžně s volbami, tedy 15. října.

Úvaha stojící za tím není složitá: polské průzkumy veřejného mínění říkají, že čím jste starší, a čím častěji žijete na venkově, tím spíš budete imigraci vnímat jako velký problém. Starší venkovští voliči jsou zároveň základem elektorátu současné vlády - čím víc se jich tedy podaří dostat k hlasování v referendu vykresleném jako boj o budoucnost a duši Polska, tím spíš hodí svůj hlas i do druhé, volební urny. A je vcelku jasné komu. Cesta k výraznému volebnímu vítězství a samostatnému vládnutí se tak otevírá…

Donald Tusk, bývalý premiér a nyní vůdce opozice, má v hlavě jiné počty. Pokud opozice celkově vyhraje, má jeho PO k premiérskému postu velmi blízko - ale mají jít polské liberální, levicové a středové strany do voleb jako jedna velká koalice? Nebo se rozdělit na dvě, nebo dokonce tři uskupení? Jaká varianta bude ve výsledném přepočtu nejvýhodnější?

Nicméně ve všech případech bude každý hlas dobrý a Tusk za nimi minulý týden vyrazil způsobem, který řadu lidí v Polsku zarazil. Neosočil vládní PiS, že cynicky vynáší imigrační kartu a straší voliče problémem, který neexistuje. Udělal opak: PiS obvinil z toho, že nahlas vyhlašuje referenda, ale potichu připravuje cestu milionu muslimských imigrantů do země.

Využil k tomu ve vládě projednávaný dokument, kterým by se uvolnila politika pracovních víz především pro jihoasijské země (polskému pracovnímu trhu, podobně jako zbytku střední Evropy, scházejí pracovníci). Tusk v masově sdíleném videu ukazuje obrázky z francouzských ulic, kde právě probíhaly násilné nepokoje především v přistěhovaleckých čtvrtích, a oznamuje Polákům, že tohle PiS hodlá přenést do ulic polských měst.

Vyjmenovává země, kde mají být polská pracovní víza snáze k dostání, a kde to je jen možné, třeba u Íránu nebo Pákistánu, tam připomene, že to není pákistánská republika, ale ISLÁMSKÁ pákistánská republika. “Každý rok víc než dvě tisíc nových imigrantů, to vláda navrhuje,” říká Tusk, “na konci volebního období to bude opravdový Kaczyńského milion”.

To vyvolalo vlnku odporu a znechucení nad Tuskovým cynismem, ovšem právě jen vlnku. Většina opozičního tábora to spíš cenila jako povedený taktický tah. PiS vládní návrh stáhl, šéfové strany vysvětlovali, že by beztak neprošel; že ve vládě se projednává leccos a takovéhle nebezpečné nápady by se daleko nedostaly. Ale podle všeho byli zaskočení. Nejsou zvyklí vysvětlovat, že skutečně nejsou příliš měkcí k muslimským imigrantům a že málo bdí nad budoucností polské kultury v polských zemích.

Tuska to může těšit, ale někteří pozorovatelé se logicky obávají, jak bude kampaň vypadat v příštích týdnech a měsících. PiS měl vždy jistou výhodu. Měl politiky, jejichž úlohou bylo říkat nehoráznosti a provokovat, zajít tam, kam si konkurence zajít netroufla nebo prostě nechtěla. Tusk se teď rozhodl, že kamkoliv půjde PiS, bude ji následovat - a ještě najde dveře, které by rozrazil dřív než vládní strana. Bude to rozhodně zajímavý pohled.


Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].